Reakce II

Poslední vydání LA Blesku s článkem „redaktorky“ p. Sitové ohledně nominace Lanškrouna a občanského sdružení můjLanškrounna na Otevřeno – je možná pro většinu z Vás čtení celkem nezajímavé či nedůležité. Pro mne se však stalo tou tzv: „poslední kapkou“ ve vztahu k této paní. Následující text je mým otevřeným osobním dopisem paní Sitové.

Víte, paní Sitová, přemýšlím nad tím, jak jste vypadala po NAPSÁNÍ svého příspěvku do posledního čísla Listů Lanškrounska. 

Vidím Vás, jak se radostně tetelíte na židli, s úsměvem od ucha k uchu se culíte na okolí a máte radost.

"To jsem si udělala radost.

To jsem jim to zase nandala.

Těm křiklounům, tomu Krajčimu s Brýdlem.

Tomu můjLanškrounu.

Mají plnou hubu žvástů o otevřenosti a transparentnosti, přihlásí se do soutěže o Otevřeno a přitom svůj projekt zaheslují. Co je to za transparentnost?

Ten článek, co jsem napsala, ten jim to ale dává. Jen ať si to přečte každý, jak jsou ti věční štváči ve skutečnosti neotevření, jak sledují a cenzurují uživatele té jejich transparentnosti.

To mám ale radost."

Víte, představuji si Vás u tohoto rozmýšlení, jako Babu Jagu z Mrazíka, která spokojeně pobíhá po chaloupce na kuřích nožkách, a myslí si, jak vypekla s Ivánkem.

Dřív by mi tahle představa přinesla úsměv do tváře.

Dnes ne.

Jenom Vás tak vidím a jediný pocit, který u toho mám, je pocit prázdna.

Víte, paní Sitová, teprve teď mi dochází všechny ty Vaše hysterické  často protimluvné komentáře minulých dní k předchozím dvěma článkům.

Kdy jste se snažila Všem čtenářům tohoto webu namluvit, že jsme zveřejnili špatnou adresu projektu pro transparentnost veřejné správy.

Že my  - či já - jsme ti špatní.

Víte, paní Sitová, mám pro Vás špatnou zprávu.

Na nikoho nemůžete nic „hodit“. Na nikoho nemůžete nic svést. Na nikoho se nemůžete vymluvit.

Ten zveřejněný článek a Vaše následná reakce, mi Vás ukázala v plných barvách – jako někoho, kdo si jen hraje na novináře, ale ve skutečnosti  nemá ani na to, aby psal do LA Blesku. 

---

Nejste seriózní novinářka, protože seriózní novináři si ověřují své zdroje a většinou i několikrát.

Pokud Vám nefungovala „neexistující“ internetová stránka, kterou jste si ve své hlavě vymyslela, nebylo nic snazšího, než zavolat mně nebo Hynkovi Brýdlovi – naše čísla jsou veřejně dostupná a konec konců je i máte . Nebylo nic snazšího než  mně nebo Hynkovi Brýdlovi poslat e-mail – naše e-maily jsou veřejně dostupné a konec konců je i máte a zeptat se, proč to nefunguje.

Ale to ne, to jste neudělala

---

Nejste ani obyčejná novinářka, protože i ti obyčejní novináři přečtou pořádně zdroj svých informací.

Pokud byste si totiž pořádně přečetla onu nominaci, ze které jste čerpala, zjistila byste, že pilotní databáze má název lanskroun.transparentni.cz, že hlavní internetová aplikace má adresu www.transparentni.cz a že všechny obce a města, která vstoupí do projektu získají atraktivní adresu http://město(obec).transparentni.cz . Pak byste svůj článek nepsala, protože byste věděla, že všechno funguje, tak jak má a že když něco napíšete tak vlastně podpoříte nejen Lanškroun v obou nominacích, ale i naši práci.

Ale to ne, to jste neudělala

---

Místo toho - jednoduchého přiznání všech těchto pochybení a prosté omluvy - jste navíc po napadení autorů projektu ze špiclování a kádrování jeho návštěvníků, v rámci diskuze na těchto stránkách, pokračovala dál ve svých útocích a lžích, jen aby jste zamaskovala své selhání.

Přitom stačilo tak málo.

Pár slov či vět.

Promiňte, zmýlila jsem se. Vím, že jsem Vás nechtěně možná poškodila a je mi to líto. Příště si dám větší pozor.

Ale tohle, obyčejné lidské PROMIŇTE,  Vy neznáte a neumíte.

Víte, paní Sitová, teď tak nad Vámi přemýšlím, kdo tedy vlastně jste , když nejste novinářka.

Kdysi dávno, ale hodně dávno, jsem si říkával – ta redaktorka Sitová – chudák ženská - má to těžké – nemůže psát co chce, protože by dostala za uši od vrchnosti.

Bylo mi Vás líto.

O něco blíž ke dnešku jsem si říkal - no nemá mne ráda, protože tady často kritizuji městské období, kdy už ona byla zastupitelka a nesla morální spoluzodpovědnost za všechny ty věci, co se děly.

Bylo mi Vás tak trochu líto, že to tak cítíte.

O ještě něco blíž ke dnešku jsem si říkal - kope do čehokoliv co se týká můjLanškrouna proto, aby se zalíbila a zavděčila těm, kteří de facto rozhodují o její výplatě – zda TG tisk dostane každoroční několikasettisícový příspěvek „na zveřejňování informací z radnice“.a všechny ostatní kšefty.

Bylo mi Vás pořád malinko, ale opravdu už jenom malinko, líto.

Teď už ne.

Teprve teď, když si pročítám stará vydání LA Blesku a diskuze na těchto stránkách, chápu, že jsem ve všech svých předešlých dedukcích hluboce mýlil.

Vy prostě jenom nenávidíte jiné názory ostatních lidí.

A to nejenom lidí kolem můjLanškroun, ale všech odlišných od těch Vašich.

Neustále potřebujete tyto názory jako novinářka, na kterou si hrajete, zašlapat do země - demagogicky zpochybnit a čtenářům osvětlit „pravý stav věci“ svými „nápravnými komentáři“.

Autory těchto názorů veřejně zesměšnit.

Na druhé straně  klidně jako redaktorka necháte zveřejnit anonymní názory (zatímco jinde anonymitu kritizujete), hlavně, že vyhovují Vaší nenávisti.

Klidně necháte zveřejnit polopravdy, pololži či prachsprosté demagogie, aniž byste je „nápravně okomentovala“.  Jen proto, že Vám jejich znění vyhovuje.

Víte, paní Sitová.

Když jsem si přečetl Váš poslední lživý článek, který vznikl jen díky Vaší zaslepenosti, zuřil jsem nad svou bezmocností bránit se okamžitě Vaší nenávistí skryté za „novinářskou práci“. Napravit škodu, kterou jste nám vědomě způsobila.

Počastoval jsem Vás, v duch i nahlas, mnoha neslušnými, přímo vulgárními slovy.

Řekl bych, že všemi, co znám.

Ale pak, jsem se zarazil.

Uvědomil jsem si totiž, že není správné Vás takto pojmenovávat.

Že žádným z těch slov vlastně nejste.

Žádné nich Vás totiž nevystihlo, žádné z nich Vás plně necharakterizovalo.

A pak najednou se mi to pravé, Vás přesně vystihující slovní spojení, samo vedralo do úst.

Něco, co je pro mne víc než všechny vulgarismy.

Něco, co jsem ještě nikdy o nikom a nikomu neřekl

Protože jsem nemusel.

Ale Vám musím.

Víte pani Sitová - jste zlý člověk.

Ahoj řeknu třeba i Sychrovi, čau Chládkovi a ruku podám i Košťálovi. I přesto, že jednoho považuji ve dnech své dobré nálady za bezcharakterního parchanta, druhého za prospěchářského žvanila a toho posledního sice za chytrého člověka, ale s nadměrně zbytnělým egem střiženým stalinovským syndromem.

Tihle všichni totiž nejsou zlí. Jsou jenom obětí svých zvrácených představ o poslání zastupitele, o morálce, o vztahu k majetku, o demokracii či nakládání s mocí jim svěřenou.

U Vás je to jiné.

Vy ve své nenávisti škodíte lidem vědomě a jsem přesvědčen, že Vám to přináší i vnitřní radost.

Prosím Vás proto o jedno – už nikdy - od teď - mne nezdravte, nepište mi, nevolejte mi a když se potkáme, dělejte, že se nevidíme.

Protože já tohle všechno Vůči Vám - od teď - dělat budu.  .

Protože zlý člověk je pro mne nic.

Roman Krajči

---

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Akce II.
• Koupání za všechny prachy - díl 5
• Otevřeno – Zavřeno aneb jak Lanškroun soutěží třikrát
• Kdysi dávno - ale přece (aktualizováno 10.9.2008)
• Tak už se to zase blíží

---

Bulvár pro pocestné

---