Lisabonská smlouva - věc, která mne zajímá?

Hned na úvod se musím se přiznat ke dvěma věcem. Za prvé - stáhnul jsem si a přečetl jsem jak ...

... znění Lisabonské smlouvy, jejíž ratifikační proces je u nás poněkud „zmražen“ Ústavním soudem do 10.11.2008, tak i původní dokument – Evropskou ústavní smlouvu. Já vím, možná teď vypadám ve Vašich očích velice podivně (až úchylně), ale je to tak.

Za druhé – moc jsem ani z jednoho dokumentu nepochopil – ani jeden z nich podle mne není textem pro obyčejné lidi, ale pro … – to nevím - snad pro právníky, zabývající se evropským a mezinárodním právem.

Četl jsme je proto, protože nemám moc rád současnou EU. A jsem nedůvěřivý. Takže chci vědět, která cesta vede do pekla.

Nikdy jsem se koneckonců netajil svým NE ohledně vstupu naší republiky do EU. EU se totiž v mých očích postupně "vymanila" z dávných dob, kdy se byla „pouhým obchodním mostem“ mezi ekonomikami zakladatelských států, a změnila v nadnárodní moloch plný odložených politiků (moc prasat u národních koryt – šup s nima do evropského parlamentu) a "tvůrčích" byrokratů.

Při pročítání některých nápadů naší evropské „vlády“ (bruselské) či úřednických byrokratů mi běhá vpravdě "socialistický mráz" po zádech. Současné dlouhodobé eurotrendy – příkladem snaha o centrální bruselskou regulaci ve stylu „ty vyrobíš tohle a jenom tolik a ty jenom tohle a jenom tolik“ (vzpomeňte si na naše vinaře , pěstitele cukrovky, …) - mi totiž až příliš připomíná zlaté časy plánování v rámci RVHP.

Proto jsem byl celkem spokojený, když další proces „socializace“ EU v podobě Lisabonské smlouvy Irové v referendu zamítli. 

Říkal jsem si – Irové zamítli - celá smlouva se zapakuje a pošle jako spousta jiných nesmyslů do propadliště dějin – historických análů.

Bohužel, ratifikační proces u nás pokračuje a jak naznačil náš pravicový předseda vlády – možná ji náš parlament stihne ratifikovat do konce tohoto roku.

Z hlediska faktického mě na tomto dění děsí především jedna věc – Irové v lidovém referendu (žádní politici, kteří by si chtěli podržet svá koryta či připravit nová v Bruselu) řekli ne.

Smlouva tím pádem podle stávajících pravidel padá. Situace je totiž stejná jako byla s Evropskou ústavní smlouvou.

Ale my se přesto tváříme jakoby nic, vesele ratifikujeme dál.

Nevím proč.

Abychom se jako republika předvedli, že nejsme žádní věční protievropští kverulanti, že ve skutečnosti umíme pěkně „držet basu“ s těmi „správnými“? 

Nebo proto, aby ostatní velcí a vlivní mohli na Iry tlačit ve stylu: „Všichni to schválili. I Češi a to je co říct. Jen vy ne - Irové. Zkuste to tedy příští rok znova. Vždyť je to jasné, co bylo za vašim NE – Vaši irští občané nevědí co chtějí nebo Vaši irští občané se stali oběťmi „štvavé kampaně plné lží“ odpůrců budoucího blahobytu nebo Vaši irští občané jsou úplní debilové a prostě jenom nechápou význam slova ano a ne“?

Fakt mne ten neznámy důvod pokračování ratifikace děsí.

Děsí mne i z toho důvodu, že si moc dobře pamatuji nedávnou dobu, kdy se nevědělo „kam s ním“. Vy víte s kým. S našim bývalým premiérem.  Pak najednou eurokomisařem – známým velkým zastáncem českých zájmů v Bruselu. A teď se objevují politické komentáře, které srovnávají Špidlu s Topolánkem a nacházejí velkou shodu v jejich osudech. Já už fakt nechci dalšího „rádobyochránce“ českých zájmů v Bruselu.

Ale dost mojich úvah a názorů.

Přečtěte si, prosím, následující převzatý text, který se zmiňuje o jiném pohledu, mně ralativně blízkému, na Lisabonskou smlouvu, a popřemýšlejte nad tím, kam kráčí Evropa a my s ní.

Zdroj: Aktuálně.cz  Datum: 30.10.2008  Autor: Petr Holub

Lisabonská smlouva je nový imperialismus, varuje eStat

Praha - Opakovat úspěch irské nadace Libertas, která významně přispěla k tomu, že Irové odmítli Lisabonskou smlouvu. Takový je v Česku cíl neziskové společnosti eStat.cz, jejíž členové mají politicky blízko k ODS.
Právníci eStatu smlouvu přečetli a poslancům i senátorům rozdali seznam novinek, které členským zemím přinese.
Právě sněmovna a senát by měly po 10. listopadu rozhodnout, jestli Češi smlouvu přijmou, anebo budou vedle Irů jediným evropským národem, který ji odmítne.

Nové pravomoci Bruselu
"Smlouvá má své pozitivní stránky, ty negativní však převažují," shrnuje zkoumání dokumentu, který v Lisabonu schválily hlavy všech členských zemí EU, expert eStatu Dalibor Veřmiřovský. Na veřejnost vstoupil v roce 2006, kdy v pozici náměstka rušil ministerstvo informatiky.
Smlouva podle něj nepřípustně rozšiřuje pravomoci Evropské komise a omezuje tak suverenitu členských států. Dosud měla komise na starost dohled nad společným trhem, napříště bude moci mluvit členským státům do sociální politiky včetně výplaty důchodů, do sazby nepřímých daní, energetiky a zahraniční politiky.
Češi už například nebudou smět jednat o zrušení víz, jaké letos domluvili se Spojenými státy. Vznikne dokonce evropská policie, která bude smět zasahovat na území všech členských států. Bude k ruce evropskému žalobci, který může stíhat občany jednotlivých zemí bez toho, aniž by své kroky konzultoval s jejich úřady.
"Fakticky jde o návrat imperialismu velkých evropských zemí. Jen se prosazuje jinými prostředky," míní Veřmiřovský.

Hlavní námitky eStátu.cz proti Lisabonské smlouvě

- Komplikuje právo Unie
- Integruje nejen ekonomicky, ale také sociálně
- Unie bude rozhodovat o zahraniční politice, například o vízech
- Členské státy nebudou mít komisaře v každé komisi
- Státy ztratí kontrolu nad sazbami nepřímých daní
- Brusel bude regulovat řadu nových oblastí, například energetiku
- Oslabuje pozici států s menšinovým názorem
- Unie bude moci rozšiřovat své pravomoci bez souhlasu členských států

Čtyři, bez kterých to nejde
O Evropě totiž budou rozhodovat země, které získají kontrolu nad bruselskými úřady. Ty budou vydávat směrnice a rozhodnutí, které bude schvalovat evropská rada. V ní má sice zastoupení každá země, v celkem 220 oblastech se však bude rozhodovat tzv. kvalifikovanou většinou. Třeba i pro stanovení jednotné sazby nepřímých daní bude stačit, že se dohodne 15 zemí, které čítají 65 procent evropského obyvatelstva. Tři ze čtyř velkých zemí (Německo, Francie, Itálie a Velká Británie) tak mohou kdykoli zablokovat jakékoli záměry Evropské komise. Naopak jim stačí sehnat podporu jedenácti libovolně malých států, aby prosadily, co potřebují.
"Vzorový postup jsme viděli při nedávném zasedání zemí eurozóny, kde francouzský prezident prosadil bankovní garance. Evropská rada pak byla postavena před hotovou věc," upozorňuje Veřmířovský.

Dračí paragraf
Lisabonská smlouva rozšiřuje počet oblastí, kde stačí kvalifikovaná většina o třetinu proti stavu, který platí po přijetí smlouvy z Nice. Přitom obsahuje klíčový paragraf 48, který svým sedmým odstavcem radě umožňuje, aby dále zvětšovala počet oblastí, kde rozhoduje Brusel a kde rozhoduje kvalifikovanou většinou. K tomuto rozšíření nadále nebude třeba, aby je schválily parlamenty či občané jednotlivých členských států, jako tomu bylo dosud.
Právě tento paragraf vzbudil obavy Irů, že někdy v budoucnosti komise zruší jejich neutralitu a například liberalizuje potraty.
"Sedmý odstavec je dračím vejcem, který Evropské unii umožní, aby se z nadnárodního uskupení změnila na superstát," tvrdí Veřmiřovský.

Nadvláda starých kádrů
Smlouva také rozšiřuje tzv. "doložku flexibility", podle níž mohou vydávat závazná rozhodnutí například o obchodních normách pouze úředníci Evropské komise. Takových rozhodnutí je desetkrát víc než směrnic, které projednává Evropská rada a Evropský parlament. Napříště budou moci úředníci členským státům nařizovat podrobná pravidla i v sociální oblasti či v ochraně životního prostředí.
Zvláště menší země ztratí nad komisí jakoukoli kontrolu, protože smlouva předpokládá pouze 18 komisařů, kde se budou zástupci členských států střídat. Podle eStatu se tak posílí role kariérních úředníků. Mezi nimi mají nejvíc zástupců staré členské země, především Francie a Německo, a nové státy prosazují své kádry jen pomalu.

Možnosti obrany
Smlouva přitom dává členským zemím jen omezené možnosti obrany. Novinkou je právo parlamentů odmítnout nové směrnice i rozhodnutí Evropské komise. Pokud se dohodne nadpoloviční většina evropských parlamentních komor, musí být směrnice zrušena.
Stanovisko jedné země, nebo několika málo států však pouze komisi upozorní, že by se měla spornou směrnicí znovu zabývat. Přitom bude záležet na komisařích, jestli se do revize skutečně pustí.
Červnový průzkum STEM ukázal, že 53 procent Čechů nechce, aby parlament Lisabonskou smlouvu schválil. V tom se podobáme Irům, kteří ji v referendu odmítli rovněž tříprocentní většinou. Také argumenty odpůrců z eStatu odpovídají těm, které užívala irská nadace Libertas.

Proč Irové hlasovali proti Lisabonské smlouvě 

22 % Nemám o smlouvě dost informací
12 % Chci chránit irskou identitu
6  % Chci zachovat irskou neutralitu
6  % Nevěřím politikům, kteří smlouvu doporučují
6  % Chci, aby byl v každé komisi irský komisař
6  % Chci chránit náš daňový systém
5  % Jsem proti sjednocené Evropě
4  % Protestuji proti vládní politice
4  % Evropa by neměla mluvit pouze jedním hlasem
4  % O Evropě by rozhodovaly velké země
3  % Chci ochránit vliv malých států
2  % Irsko se nemá přizpůsobovat evropským zákonům

Zdroj: Aktuálně.cz
Datum: 30.10.2008
Autor: Petr Holub

Roman Krajči

PS.:

Pro nadšence – pro originální znění dokumentu Parlamentní servis 7/2008 klepněte sem – je to jen dvou stránkový dokument v pedeefku, trochu složitější než článek, ale jde to a je fakt zajímavý.

Pro ty, kdo si myslí, že hůř už po přijetí Lisabonské smlouvy být nemůže, doporučuji klepnout sem s odkazem na můj oblíbený web - každý se totiž dívá na Lisabonskou smlouvu jinak.
Povšimněte si však v onom textu především toho, v čem vidí náš (nedejbože !!!!!) budoucí premiér (pokud se volební průser modrých ptáků za dva roky zopakuje) hlavní přínos (v textu první důvod) Lisabonské smlouvy.

Fakt – společně s ním nás čeká Evropská socialistická republika jak vystřižená.

Špatně formulováno a nazváno – správný název má být (jako za starých dobrých časů ) SESR – Svaz evropských socialistických republik.

A naše postavení v SESR?

Jak říká Alena Gajdůšková, senátorka, předsedkyně senátorského klubu ČSSD:

„Lisabonská smlouva dělá z každého člena EU těžkou váhu“

Já s ní plně souhlasím - každý pamětník ví, jak velký vliv na chod či politiku našeho vzoru – SSSR – měla příkladem vláda Turkmenistánu, což byla jedna ze „samostatných“ republik „svazu“. Drobná zajímavost - Turkmenistán je 7x větší než ČR.

Samozřejmě přeháním, ale to jsem celý já.

Nebo ne?

Volby do parlamentu jsou už za necelé dva roky.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• A jak to dopadlo (volby)
• Proč jdu zase volit
• Koupání za všechny prachy - díl 7
• Okolo Lanškrouna? Nebo přes? - pozvánka
• Otevřeno – Zavřeno

Bulvár pro pocestné