Proč jdu zase volit

Původně tady mělo být pokračování povídání o rybníku a smlouvách kolem něj. Není. Není, protože smlouva, která byla odsouhlasena zastupitelstvem , nebyla zatím podepsána. Proč, to nevím a nebudu nad tím spekulovat. Takže dnes budu možná někoho nudit povídáním o tom, proč jdu volit.

Musím se přiznat k jedné věci.

Vždy jsem byl jsem volit.

Už za socialismu jsem jako „čerstvě“ plnoletý byl volit. Z toho celého tehdejšího hlasování mi utkvěly v paměti pouze dvě věci. Že nebylo z čeho moc vybírat a rada mého tatínka jak se chovat ve volební místnosti: „Zamiř k plentě (ano - už za socialismu se „mohlo“ volit tajně) a až uvidíš vyděšené oči volební komise tak to otoč zpátky k volební urně. To jejich zděšení je na těch volbách to nejveselejší.“

Od té doby uplynula už hezká řádka roků.

Roků, ve kterých jsem mohl volit svobodně a koho jsem chtěl.

Vždycky jsem byl pravicový volič.

Z počátku naivní pravicový volič, který měl pocit, že jedině pravice je schopna zabezpečit neměnnost mých osobních svobod a zároveň i povinností. Že je potřeba volit stranu, která hlásala potřebu minimálních zásahů státu do mého života občana, potřebu skutečného volného trhu, zabránění návratu socialismu atd.

Dnes jsem pořád pravicový volič.

Jen poučený.

Vím jak fungují velké politické strany. Napravo a stejně tak i nalevo. Vím, co v nich je za lidi a z jakých důvodů.  Vím, jak funguje v těchto stranách funguje stranická disciplína.

Dnes jsou krajské volby.

Znám hodně lidí, co k volbám nejdou.

Už jsem starší, takže je nepřesvědčuji, že by měli.

Už jim neříkám, že i kvůli touze po této svobodě nastal rok 1898 a proto je to povinnost.jít volit.

Už jim neříkám, že nejít volit je totéž jako volit komunisty, protože to není pravda.

Respektuji jejich unavenost politikou, znechucení skandály, zaneprázdnění jiným věcmi.

Já volit jdu.

Pro mne nejsou tyhle volby referendem ČSSD o Topolánkově vládě ani volbami o reformách ve zdravotnictví  (volíme naše zástupce do kraje a ne Ratha ministrem zdravotnictví).

Ani se nemyslím, že jedině ODS díky vítězství ve volbách mi zase opraví silnice (nikdo jiný by mi je asi neopravil, že?).

A ani si nemyslím, že všichni kandidáti Koalice Pro Pardubický Kraj splňuji její slogan „Lidé, kterým můžete věřit“. Zvlášť, když některé z nich znám osobně a o hadech jsem už tady kdysi koneckonců mluvil.

Ty všechny volební hesla jsou totiž jen a pouze volební kecy. Volební slogany pro plebs jako jsem já či Ty, čtenáři. Volební slogany, které budou těmi, kdo je tak halasně vykřikují,většinou zapomenuty hned v sobotu večer. 

Jdu volit, protože chci.

A jdu volit lidi a ne strany.

Lidi, které znám již dlouho.

Lidi, o kterých vím, že jim nejde ani o moc ani o osobní prestiž.

Lidi, kteří se neženou za koryty pro sebe či „kamarády“

Lidi, se kterými někdy nesouhlasím, se kterými se hádám či přu, ale respektuji jejich názor, protože je to jejich vlastní názor a ne názor stranického buňky či sekretariátu.

Lidi, kteří mají mou důvěru, že budou jednat podle svého osobního přesvědčení.

Já vím - nejsou dokonalí.

Já vím, že mají spoustu chyb.

Stejnou spoustu chyb já či Ty, milý čtenáři.

Ale mají něco, co jinde postrádám.

Svůj (a to ne stranický) názor.

A charakter, který se nemění.

A protože jsem od přírod skromnej, tak tyhle dvě věci mi stačí proto. aby je volil.

Roman Krajči

PS.:

A koho že to vlastně volím? Tak to je snad jasné :))))).

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Koupání za všechny prachy - díl 7
• Okolo Lanškrouna? Nebo přes? - pozvánka
• Otevřeno – Zavřeno
• Reakce II
• Akce II.

Bulvár pro pocestné