Sloupek bezstarosty - květen 2007

V nadcházejících dnech si opět budeme připomínat Den vítězství jako upomínku na nejstrašnější válečný konflikt lidských dějin. Postupem doby, tak jak z naší společnosti mizí přímí účastníci a pamětníci války, stává se bohužel i toto výročí stále více formálnější oslavou. Jakoby se většinová společnost nechtěla zabývat tím, co je již historií. Tato netečnost či lhostejnost však není vůbec na místě ... .

Sloupek bezstarosty

V dnešním sloupku bezstarosty nepůjdu do konfrontace s našim nejvyšším. Vlastně ani není proč. Jen k jeho sloupku - nesloupku  (na městském webu ano – v LL plátku jen „pouhý“ článek) přidám své dva postřehy.

Postřeh č. 1.

Je to už pár let zpátky, co jsem se pokoušel svým dětem vysvětlit, o čem byla druhá světová válka a jak nám byl předkládán květen 1945. Že osvobození neproběhlo 8.5. ale 9.5. atd. Koukaly na mně poněkud s nedůvěrou. A hlavně s nepochopením: „O čem to ten taťka vypráví? Vždyť tahle válka byla tak dávno a 8.květen je především den volna od školy. Nebo ne? Navíc v televizi toho dávají tolik pohádek.“

V úterý 8.5.2007 jsem si na tento svůj „výchovný pokus“ vzpomněl. „Hodil“ jsem řeč se synem a konstatuji: „Chvála dějepisu“. Alespoň nějaké ponětí (nedá se to nazvat vědomostmi) do nich škola „vpravila“. I když ve srovnání s námi, odchovanými tvrdou komunistickou ideologií ve smyslu lampiónových průvodů, vojenských přehlídek přenášených živě televizí, SČSP, filmy od „Osvobození Prahy“ až po „Němou barikádu“, nevědí tihle mladí nic. Nic jim neříkají jména, názvy či pojmy jako Balabán, Mašín, Morávek ale i Fučík, Jaroš, SNP, Buzuluk, Sokolovo či Ostravská operace. Ještě tak vědí, že Plzeň osvobodili amíci. To je totiž skoro jediné, co se v současné době veřejně více připomíná.

Jen se v této souvislosti trošku bojím zda nezájem téhle nastupující generace o naši minulost, u nich tak trochu nevyvolává „nechápání“ naší současnosti.

Jestli generace bez znalosti naší ať už pozitivní či negativní minulosti je schopna se z ní poučit a převzít odpovědně řízení naší budoucnosti.

Postřeh č. 2.

Když jste si, jako já, otevřeli televizní program na 8.5. a spočítali si, kolik pořadů bylo věnováno 2. světové válce a květnu samotnému, zjistili jste, že přímo či nepřímo maximálně deset. Od „Až po dno zrady“  (mimochodem velice zajímavý dokument o Emanuelovi Moravcovi) přes Čapkovu „Bílou nemoc“ až po „Jak zabít Sekala“. To vše jen na veřejnoprávní televizi.

Na komerčních kanálech jste měli jistotu, že společně s Andělem na horách se Navrátíte do modré laguny, kde Vám napadá do očí Písek z ráje a při jeho vytírání pak budete mít čas na rozmyšlenou, zda dáte přednost své pravidelné dávce emocí ve svých Velmi křehkých vztazích či si raději „vyskočíte“ na gynekologické křeslo v Ordinaci v růžové zahradě.

Staří Římané věděli moc dobře , co myslí svým „panem et circenses“. Říkám si, zda tohle heslo není i stylem vládnutí dnešní vrchnosti a to nejen lanškrounské. Abychom nad světem okolo nás „zbytečně“ nepřemýšleli, abychom se nad nepravostmi našeho světa nepozastavovali, abychom se něco nepokoušeli změnit. Abychom dostali svou každodenní porci „chleba a her“ a pak a vlastně i proto drželi tentokrát česky a ne latinsky „hubu a krok“. Asi ano, protože čeho je lepší být vládcem? "Stáda tupých ovcí žeroucích čipsy a sledujících nekonečné seriály" nebo občanů, kteří si stojí za svými názory, přemýšlí nad věcmi kolem sebe a snaží se je ovlivnit?

Roman Krajči.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Sloupek bezstarosty - duben 2007
• Sloupek bezstarosty březen 2007
• Sloupek bezstarosty únor 2007
• Sloupek bezstarosty leden 2007
• Sloupek Starosty – prosinec 2006

Bulvár pro pocestné