Netradiční starosta aneb trocha odlehčení do vážných stránek.

Po těch všech vážných věcech a před těmi všemi dalšími vážnými věcmi k řešení či k zamyšlení, které Vás na těchto stránkách ještě čekají, jsem se rozhodl trochu netradičně projasnit všude přítomnou „temnou atmosféru“ či „blbou náladu“. Přiměla mne k tomu náhoda. V den, kdy jsem si poprvé přečetl lednový sloupek pana starosty, jsem dostal ...

… snad jako protiváhu ze strany osudu následující dokument. Dal jsem si tu práci a zjistil jsem si (Vám), zda je tento dokument autentický či jen velice dobrý nápad nějakého vtipálka.

Zatím vše svědčí o jeho autenticitě.

Takže začneme. Třeba jako pohádka.

Za desatero horami a desatero řekami je ještě menší země než Česká republika. Slovensko.

A v tom Slovensku je ještě menší vesnička než Lanškroun. Kolem 800 hlav, jak by řekli vinohradníci.

Vesnička se zove Horná Lehota a v ní, v minulém (slovenském) volebním období, vládl stejně jako u nás pana starosta.

Možná mu místní říkali familiérně „Vladko“, i když se ve skutečnosti jmenoval Vladimír Bušniak.

Nebyl to žádný samozvanec - byl řádně zvolen v roce 2002 za místní koalici ANO a SMER.

No a tento pan starosta rád rozvíjel své psychologicko - společenské analýzy a zamýšlel se nad věcmi okolo sebe. O tom, kam ta společnost směřuje, co se stane když se něco nebo někdo, či o tom co je hodno všeobecné pozornosti. 

To koneckonců známe taky. Každoměsíční zamyšlení (pardon sloupky) pany starosty jsou nedílnou (a často i hlavní) součástí vydaní Lanškrounských listů v rámci stránek vyhrazených informacím z města.

No a bývalý slovenský kolega nenapsal sloupek, ale něco jako zamyšlení spojené s výzvou.

Ať je to tvarově cokoliv – je to v každém případě jazykově kouzelné.

Zde pro zájemce ke stažení v plné originální velikosti.

Roman Krajči

PS.: Nemám rád poučování a mentorování. V případě slovenského starosty však promíjím  nejen „výchovný charakter“ jeho oslovení konkrétní části jeho spoluobčanů, ale i nedostatek určité noblesnosti, kterou však víc než plně nahrazuje zábavnost, lidovost a údernost.

Takže díky, pane bývalý starosto. Doufám, že Váš veřejný dopis měl i praktický dopad jak na „rozdrapené hajzlíky“ tak i na jejich rodiče. Mne rozhodně potěšil. A přesvědčil, že i starostové se někdy dokáží (byť poněkud svérázně) vyjadřovat věcně a lidsky ke skutečným aktuálním problémům obyčejných lidí.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Nejdelší z dlouhých – díl 2.
• Nejdelší z dlouhých – díl 1.
• Co dělám, když nic nedělám.
• Medvěd probuzen a naporcován
• Na věčné časy a nikdy jinak aneb jak se tvoří koalice.

Bulvár pro pocestné