Není výlet jako výlet

Mnozí z Vás si zajisté pamatují z těchto stránek popis výletu našeho nejvyššího na sever. Dnes trochu odlehčení. Jen si čtěte, možná i bavte, ale hlavně u toho vzpomínejte, jaké to bylo když ...

... jsme byli trochu mladší.

Po dlouhé době se totiž objevil na stránkách města svěží vánek – článek, který mne zaujal, pobavil ba přímo potěšil.

Jedná se o článek o cestě našich studentů, jejich pedagogického dozoru a ještě pár dalších pozvaných do italského Castiglione in Severina což je větší vesnice (malé městečko?) ve střední Italii, jehož počátek sahá až do dob starých Etrusků.

Musíte se samozřejmě povinně prokousat úvodními oficialitami o významu setkání, s mně absolutně nez. zkr. jako IDEA a ANZI a měst, o kterých jsem nikdy neslyšel.

Pak přichází to milé a příjemné.  

Bez svolení autorů dělám CtrlC a Ctrl a je to tady:

Cesta do italského Castiglione in Teverina

Příspěvek studentů oktávy Gymnázia Lanškroun:

Cesta do Itálie a zase zpátky aneb jak jsme roztančili Itálii
Lanškroun opět ukázal, že se ve světě neztratí. Tedy alespoň ne v Castiglione in Teverina, které má čtyřikrát méně obyvatel než my.
Středa 7. 11. 2007
23,00 – Karel šlápnul na plyn a autobus nás unášel směr Hlinsko. Tam se naše třináctičlenná delegace zástupců Městského úřadu Lanškroun, učitelů a studentů maturitního ročníku seznámila se svými budoucími přáteli z Hlinska. “Hliňáky“ jsme naložili a v cestě do Itálie už nám nic nebránilo. Devatenáct hodin cesty jsme přežili jen díky napjatému očekávání lepších zítřků.
Čtvrtek 8. 11. 2007
Po probuzení s výhledem na krásnou scenérii rakouských Alp jsme plynule přejeli k pětihodinovému výhledu na „strom-pole-pole-dům-pole-strom-pole“ aneb Pádskou nížinu. Ve chvíli, kdy se krajina počala vlnit, jsme začali doufat, že utrpení končí. Nemohli jsme se více mýlit. Nekonečná špageta italské dálnice se před námi vlnila ještě několik dalších hodin. V Castiglione na nás čekala chutná večeře o pěti chodech a první ochutnávka místních vín, kterou jsme my slušně vychovaní nemohli odmítnout. A pak už na nás v Civitella d’Agliano čekal hostýlek plný měkkých postýlek.
Pátek 9. 11. 2007
Pátek jsme prožili pracovně. Celé dopoledne jsme strávili v místním kině, které se pro tento účel změnilo v přednáškový sál. V rámci programu Idea, podporovaného Evropskou unií, jsme vyslechli přednášky na téma vzdělávání mládeže. Po výborném obědě o sedmi chodech, při němž se opět nedala odmítnout ochutnávka vín, jsme se opět přemístili do sálu. Odpoledne byly na programu prezentace všech osmi partnerských měst a na jedné z nich jsme se aktivně podíleli i my. Večer jsme vyrazili na místní Festa Funghi e vino- festival hub a vína. Tady jsme se již ani nepokoušeli odolávat nabídce svatomartinského vína. Pod vlivem tohoto moku a zklamaní nedostatkem pověstného italského temperamentu jsme na provizorní taneční parket vpadli jako první. Někdo to Italům ukázat musel! Navíc netančit na tak skvělou živou hudbu by byl hřích, který by nám svatý Martin jistě neodpustil. Noc byla dlouhá a někteří z nás se stihli i sdružit
Sobota 10. 11. 2007
Vstávání bylo těžké. Před námi vidina dalších prezentací a po obědě výlet do Orvietta, ráje místních vinařů. V Orviettu jsme si nafotili monumentální gotickou katedrálu a potkali spoustu vycpaných divočáků. Za jakým účelem se tam nacházeli, nevíme. Každopádně nás ale pobavili, stejně jako pokračování Festa Funghi e vino. Opět jsme ochutnávali, opět jsme byli na parketu první a opět jsme se družili.
Neděle 11. 11. 2007
Poslední den. Ráno si rychle sbalit a pak do města Celleno na poslední konferenci. Tady se zástupci měst shodli, že je třeba pokračovat v těchto kontaktech. Pochodeň hoří, je třeba o ni pečovat. Například tím, že již příští rok v březnu přivítáme 7 partnerských měst u nás v Lanškrouně. Po obědě, kde jsme naposledy okusili italské národní pitivo, jsme se jen neradi rozloučili s novými přáteli a vyrazili domů.
Pondělí 12. 11. 2007
V ranních hodinách jsme (někteří nevědomky) překročili české hranice a naše malá zemička nás přivítala svou ledovou náručí. S obavami z kalamity jsme odvezli delegaci z Hlinska a v poledne skončila naše evropská pouť na ulici 5. května v Lanškrouně.
Za nás studenty bychom rádi poděkovali Městu Lanškroun, že se nebálo vzít do světa tak nezvedenou mládež jako jsme my, i když na druhé straně výběr byl pečlivý a plnoletost (a tedy i dospělost) všech účastníků byla prvním předpokladem. Doufáme, že i naší účastí jsme pomohli udělat našemu městu dobré jméno.

Studenti oktávy

Musím těmhle milým oktaviánům poděkovat. Velice příjemné a osvěžující – asi jako to svatomartinské víno. Jen škoda, že chudáci museli být tak rozvleklí a nemohli oficiálně použít následující zkrácený záznam celého výletu:

Středa 7. 11. 2007

Cesta tam

Čtvrtek 8. 11. 2007

Ochutnávka

Pátek 9. 11. 2007

Ochutnávka a Oslava Svatého Martina

Sobota 10. 11. 2007

Ochutnávka

Neděle 11. 11. 2007

Poslední ochutnávka

Pondělí 12. 11. 2007

Bohužel už zase doma

:))))))))

Bože, jak já jim závidím. Tu bezstarostnost mládí a relativně snadné vstávání po ochutnávce.  Mně už to tak nejde.

V každém případě jsem rád, že nemáme tady v Lanškrouně jen tu oficiální „suchopárnou “ mládež, ale i občany, kteří umí reprezentovat i v „družbě“ jakéhokoliv druhu.

Skutečně a od srdce – přeji Vám to.

Roman Krajči

PS.: Když jsem si ten jejich příspěvek četl, vybavil se mi jeden z mnoha studentských zážitků z „družby“. Tehdá sice jen s mládežníky a mládežnicemi z Volgogradského stavebního institutu, ale i tak – tu blonďatou konsomolku (jak jen se jmenovala?), sušené solené ryby, plastové zubní kelímky plné stoličné a páskový magnetofon s AC/DC.

Doteď se divím, jak jsem se mohl dožít tak vysokého věku.

Och, ty sladké hříchy mládí.

Buona notte!

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Koukej makat, holoto - autor: D-Fens
• Činnost dobrovolného svazku obcí Lanškrounsko v roce 2007
• Medaile a program
• Z dopisu – „Víkend v Lanškrouně“ aneb kdopak nám to třídí poštu?
• Kdo má židli, ten bydlí aneb potřebuje Lanškroun byty? (díl 3.)

Bulvár pro pocestné