Kokeš – spása či pohroma Lanškrouna díl č.9

Jestli očekáváte v tomto díle nějakou kritiku našeho architekta, tak vás zklamu – nic nebude. Minule jsem totiž nějak nedovysvětlil, proč jsem se vůbec v 6.díle zmiňoval o Fritzi Stowasserovi alias Friedensreichu Hundertwasserovi, takže mi na nějaké nadávání nezbývá čas. Takže teď pokračuji v tématu tržnice a v mé doodpovědi panu Bartoňovi (o kterou možná ani nestojí) na jeho dotaz na městských stránkách.

Současný stav okolí tržnice si můžete pro osvěžení paměti prohlédnout na následujících fotografiích.

A představte si, že v některých vrchnostenských hlavách pomazaných (či si spíš namazaných) se objevila (spíš byla do nich zanesena) myšlenka na další architektonický zázrak Lanškrouna – nechat postavit na pozemcích „nebožky“ (i když ještě stojí) tržnice něco ve stylu „hundertwassru“ za účelem zatraktivnění města – turisti se na to budou jezdit dívat z celé republiky a možná i ze zahraničí.

Ať se snažím, jak se snažím, představit si tento styl v tomto prostoru, nejde mi to. Vám jo? Říká se – pěst na oko. Tento výraz sedí tak na „skokanské můstky“. Ale na tohle je moc slabý. Jak říkal jeden můj kamarád z Moravy (možná se už opakuji):  “Tož, už sem viděél ledacos, koňa blut v zatáčce, na hadovi uzél. Ale toto eště néé!“

Následující informaci berte s rezervou – prostě jedna paní povídala.

Investorem prý má být nějaký čechorakušan Taube, který již před časem plánoval výstavbu domu na ulici 5. května. Tento původem Čech (příjmením Holub), emigrant do Rakouska (sloužil prý u nějakého „von“ a ten mu v závěti odkázal svůj majetek), v současnosti staví po Čechách nemovitosti.

Pan Taube pozval několik občanů (a nebyli to jen tak obyčejní občané Lanškrouna) do Vídně, aby se sami podívali, jak pravý „hunderwasser“ vypadá. Někteří se vrátili přímo okouzleni – všude a každému na potkání vykládali, jaký by to byl turistický magnet, něco takového mít v Lanškrouně. Jen škoda, že z tohoto výletu (placeného doufám buď z kapes oněch občanů či kapes p. Taubeho – chraň bůh městských) nevznikl nějaký poutavý cestopis i s fotografiemi a že se o tomto výletu vlastně ani neví. Do LL a na městské stránky by koncepčně zapadal. Ale kdo ví – třeba tam jednou bude.

Nechci teď diskutovat o tom, že architekt, jež tvořil tyto stavby, je už pár let mrtev a zda tento styl už není po jeho smrti pouhým epigonství, pokud ztratí jeho ducha - byl totiž velkým zastáncem ozeleňování staveb a přísný ekolog – což se o jeho napodobitelích říci nedá.

Nechci teď diskutovat o tom, že náklady na jeho projekty vždy překročily často mnohonásobně původní rozpočet, že některé dodnes nebyly z finančních důvodů plně realizovány či že vůbec nebyly postaveny. Že náklady na provoz těchto domů jsou většinou mnohem vyšší než u „běžné“ výstavby. To je problém investorů.

Spíš se sám sebe a i Vás čtenáři ptám na následující otázky:

• doopravdy tento styl chceme mít v Lanškrouně (i přesto, že mně osobně se líbí – jen si nedokáži představit kde v Lanškrouně něco takového přímo dovolit)?
• doopravdy musíme kvůli tomu soukromému projektu (či jiným soukromým stavebním aktivitám – zájemců je víc) prodat a zastavět poslední velký pozemek v majetku města, který má tak výhodnou polohu (infrastruktura v místě, parkování, rychlá dostupnost ze všech částí města a tak dál, a tak dál)?
• nebylo by vhodnější takový pozemek udržet pro budoucí využití městem pro občany a ne pro soukromou výstavbu?
• není rozumnější směřovat (já tvrdím že přímo nutit – Chceš? Nechceš? Vypadni.) investory do aktivit v oblastech, kde je to skutečně potřeba - viz třeba areál bývalého pivovaru – ať není „rozbudovaný“ 10 let. Tam si přece může každý postavit téměř co chce a občané Lanškrouna jsou s tím už víceméně smířeni. Protože stejně jedinou spojnicí mezi architektonickými styly použitými v pivovaru je dlažba na chodníku a silnicích. Rozhodně ne původní studie našeho městského architekta, která byla tak mocně a dlouho prezentována občanům, až se s ní ztotožnili a uvěřili, že Pivovarské náměstí bude skutečně takto vypadat.

Nevím, jestli mi někdo dokáže na tyhle otázky odpovědět.

Ale pro Vás, zvídavé, pátrající po odpovědích, mám jedno doporučení.

Zeptejte se „svého“ zastupitele – co on na to. Volby se přece jen blíží – třeba si „najednou“ najde čas Vás vyslechnout a vysvětlit svůj postoj. Pokud teda má zájem znova kandidovat. Protože jinak ho Vaše názory budou zajímat jako do teď – tedy vlastně vůbec. Protože on je přece „vyvolený“ – a kdo je v Lanškrouně víc?

Roman Krajči

PS.: Musím nerad přiznat – teď si uvědomuji, když dopisuji tento článek, že je to vlastně možná pravda, co si myslí někteří o turistickém přínosu takových to staveb.

Představte si, že postavíme takových domů v různých architektonických stylech víc. A po celém Lanškrouně. Různě. Tam ranně gotickou rotundu a v ní pivnici s hernou, tam barokní kostelíček třeba jako myčku (s hernou), tam něco mírně funkcionalistického (samozřejmě s hernou) a podobně. Už teď vidím davy japonských turistů s mobily – fotoaparáty, jak je naši lanškrounští turističtí průvodci vodí od jednoho „zázraku“ ke druhému (nejen KAZů - máme jich víc - třeba nový domov důchodců je taky perla Labuanu architektury). Co vodí - přímo je ženou od „památky“ k „památce“ aby to všechno stihli. Pokud by se to povedlo, navrhuji povinně začínat všechny budoucí prohlídky Lanškrouna u „skokanských můstků“ s naučenou větou: „Tak tady (ukážou rukou dokola) a takhle (ukážou na „skokanské můstky“),dámy a pánové, to vlastně všechno začalo.“ A večer tito ucaprtaní vysílení Japonci sedají spokojeně do patrového autobusu s poslední myšlenkou: „Viděl jsem Las Lanškroun, mohu zemřít“.

A ještě jedna myšlenka – spíš nápad. Stálí čtenáři ví, jak nemám rád mapovou prezentaci města – X-map. A teď skutečně nevím, jestli svůj nápad prezentovat – aby mi ji třeba současné vedení města nebo nějaká konkurenční politická strana nevyfoukla.

Ale jo – risknu to.

Představte si, že by město vydalo mapu města. Ale pořádnou. Bez reklam. Z jedné strany samotná mapa. Podrobná – čitelné názvy ulic a čísel popisných, vyznačeny památky a zajímavosti (ne jako teď firmy) včetně všech dalších architektonických zázraků (samozřejmě včetně heren), o kterých jsem mluvil v úvodu PS (péeska). Navíc (ale to nevím, jestli by to prošlo) bych tam dal třeba i označení míst, kde jsou odpadkové koše, velkoobjemové kontejnery na plast a papír a sklo a baterie, kde jsou veřejné záchodky. A třeba by tam mohly být i další „neužitečnosti“ pro turisty i Lanškrouňáky. Zezadu bych samozřejmě uvedl informace o oněch památkách, jejich otevírací době apod.

A především - rozdal bych ji zdarma do všech domácností v Lanškrouně. Možná i přímo každému občanovi. Protože, když by ho zastavil turista s dotazem, kde je co v Lanškrouně, každý uvědomělý a loajální Lanškrouňák – ba co přímo nebojím se říci že patriot – by sáhnul do zadní kapsy kalhot (ženy případně pod sukně směrem punčochám či k podvazkovému pásu), vytáhl by moji mapu a udělal krátkou přednášku o Lanškrouně spolu s názorným směrováním turisty tam, kam chce.

Co vy myslíte?

To by byla bomba.

Sakra. To vydat před volbami – škoda, že nejsem teď zastupitelem. Nebo místostarosta. A co teprve starosta. To by byl volební tahák – muselo by se to teda samozřejmě vhodně načasovat – do období před volbami – aby si občané řekli – vidíte, voni tam na radnici nejsou tak špatní - zimák postavili, mapu nám dali zadarmo.

Už se skoro vidím, jak dávám v den roznášky mapy do lanškrounských domácností následující rozhovor pro LL, pro městský web a třeba i do Orlických novin – o regionální příloze MF Dnes ani raději nesním.

Představte si společně se mnou závěrečnou část možného scénáře mého rozhovoru jako současného starosty s redaktorkou pro LL.

Redaktorka LL:

„ Pane starosto, co chystáte na závěr Vaší čtyřleté práce v tomto volebním období pro město, jako poslední dárek občanům?“

Já - starosta (popotahuji ze své dýmky gottwaldovského typu - nasazuji co nejhlubší hlas, lehce zastřený se skromným úsměvem v obličeji ):

„ Já osobně nechystám pro občany města nic (prosím paní redaktorko, vložte pak do textu, že jsem se šibalsky pousmál). (takže tedy kurzívou v textu – starosta se usmívá a v očích mu problesku jí šibalské ohníčky).  Jen opětovné poděkování za důvěru, ve mne vloženou před čtyřmi roky, kterou jsem snad nezklamal. Ale přesto něco mám – již dlouho jsme plánovali v radě města společně to, co se teď povedlo realizovat – podle nás potřebnou věc – mapa Lanškrouna do každé domácnosti. Ano, někdo může namítat, že na městských internetových stránkách se nachází kvalitní mapa – náš X-map. Ale musíme si uvědomit, že pořád existuje hodně občanů, kteří nemají přístup k moderním informačním technologiím jako je internet. Takže nejen jim, ale i ostatním, kteří mají rádi praktické věci, vycházíme vstříc podle mne s rozumnou aktivitou. Ať občané mají ještě lepší přehled kolik zajímavých památek či objektů Lanškroun skrývá a díky této mapě, kterou město vydává, vlastně i částečně (prosím, paní redaktorko, to slovo částečně  do uvozovek a podotknout, že jsem se u toho lehce pousmál) – takže znova – „částečně“ odtajňuje (starosta se usmívá). Odtajňuje pro neznalé krásy našeho města Lanškrouna. Na závěr chci pozvat občany na veřejné setkání se mnou - dosluhujícím starostou (prosím, paní redaktorko, neuvádějte, že se jedná o poslední týden před komunálními volbami), kde chci veřejně zrekapitulovat úspěšný vývoj našeho města za poslední čtyři roky včetně věcí, které se nám nepovedlo z objektivních příčin realizovat a kde budu spoluobčanům se slabším zrakem společně se svými kolegy zastupiteli (sakra, nepiště hlavně, že to jsou moji loajální spolustraníci) rozdávat lupy, aby i oni mohli na 100% využít všechny informace, které naše nová mapa našeho krásného Lanškrouna obsahuje. Všichni občané – jste srdečně zváni, protože jsem tady jako vždy jen a jen pro Vás.

Redaktorka LL:

„Děkuji, pane starosto, za příjemný a přínosný  rozhovor, který nám, občanům Lanškroun ukázal nejen to, co jste pro město udělal, ale to, o co by jste chtěl i do budoucna realizovat.“

Teď když si po přečítám znova tenhle fiktivní rozhovor, a sám si vyčítám, že nemám starostovské ani místostarostovské ambice. Fakt se mi ten rozhovor líbí. Takovej pěknej předvolební rozhovor . Mám z něho moc pěkný pocit. Že jsem jsem to s tou redaktorkou pěkně zkoulel ? Zobala mi z ruky. Jsem pašák. Franta Pepa jednička. Já jsem King.  

Teď si uvědomuji - vždyť já dělám rozhovor sám se sebou.

Hraju si na starostu.

A zároveň i na novinářku Listů Lanškrounska.

Bože, jak hluboko jsem zblbnul.

Fakt, dnes už na to kašlu.

Jdu spát.

Dobrou noc.

Ještě jednou Roman Krajči

To je hrůza – „PS“ je delší než samotný článek. A zase jsem začal u jednoho tématu a skončil úplně někde jinde. Fakt jsem nenapravitelnej.
 

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Kokeš – spása či pohroma Lanškrouna díl č.8
• Kokeš - spása či pohroma Lanškrouna díl č.7.
• Kokeš - spása či pohroma Lanškrouna díl č.6.
• Kokeš – spása či pohroma Lanškrouna? Díl č.5.
• Kokeš – spása či pohroma Lanškrouna? Díl č.4.

Bulvár pro pocestné