Možná přišel i kouzelník aneb jak to dopadlo díl.2.

Minule jsme se Vám mimo jiné vyplakal na ramínku, postěžoval si Vám a trošku vytknul nezájem. Ale vážně jenom trošku. Slíbil jsem doprobírat zbytek předtémat – vztah města dlužníkům, k EUBE, k automatům, k Mladějovu a tržnici. Nevím jestli se dnes dostane na všechno, protože je některými tématy spojovací prvek, který z nich činní dost rozsáhlou záležitost. Tím spojovacím prvkem je ...

... výstavba.

Ale ne. Dnes o výstavbě (či zástavbě nebo dostavbě) mluvit nebudu.  Za prvé se mi moc nechce, za druhé nemám „slinu“ a za třetí je to spíše na další díl kdysi (jó, letí to, letí) oblíbeného seriálu o našem městském … . Hádejte o kom.

Takže k ostatním tématům. 

Penále z nezaplaceného nájmu. Dopadlo to podle předpokladu. A když nad tím tak přemýšlím, hospodaření města (zastupitelstva) mi začíná čím dál tím víc připomínat dobu po sametové revoluci.

Pamatujete si tehdejší hospodaření bank ? Zkoušeli jste si tehdy vzít úvěr? Snadná záležitost. Čím víc megalomanský projekt, tím snazší získání úvěru. Přeložili jste sice nereálnou vizi, ale to nevadilo. Čím víc peněz, tím lépe. Úvěr byl s nadšením schválen, přidělen, vyčerpán. Splátky se začaly splácet. Pak začaly váznout. Tak se udělal odklad splátek. Následně se udělala po určité době restrukturalizace úvěrů. Pak se vzal úvěr u jiné banky. A tak dál, a tak dál, a tak dál. Hodnotný majetek se „vyvedl“ ven ze zadlužené firmy a zbytek se nechal věřitelům – převážně bankám. Bankám pak ztráty z těchto úvěrů zaplatil stát z našich daní – tedy my.

No a naše město postupuje úplně stejně. Udělá výběrové řízení na pronájem restaurace ve svém objektu. Vybere nejlákavější nabídku – tu nejvyšší. Nikoho nezajímají připomínky ostatních účastníků řízení, že vítěz nemůže dodržet podmínky, ke kterým se zavázal. Že jsou z finančního hlediska nesmyslné. Vítěz začne vesele podnikat. A náhle – nějak to nejde. No nic - tak požádá o úpravu oněch nereálných smluvních podmínek. Město vyhoví. Prý je to pořád výhodné, prý je to pořád víc než slíbili ostatní. Ale ani tento krok nepomůže. Nájem se čím dál víc zpožďuje. Tak se dává výpověď. A na neuhrazený nájem se vystaví splátkový kalendář. Ale ani splátkový kalendář se nedodržuje. Penále za opožděné platby narůstá. Ale protože platí „s cizího krev neteče“ a tohle přísloví je přímo typické pro vztah naší vrchnosti k penězům z našich daní, může se snížit celé penále na tak směšnou částku, že se již ani nedá mluvit o penále jako spíš manipulačním poplatku.

Jasně, můžete si říkat - ten je nějakej chytrej. Teďka. Pět minut po dvanácté.

No skoro by to byla pravda, kdyby se na vznik tohoto problému nepoukazovalo již dříve.

Dalo se tomu předejít - upozornit před podpisem smlouvy nájemce, že smluvní podmínky ve smlouvě jsou proto, aby se dodržovali a ne aby se měnily dle jeho potřeb. A především ho upozornit ho na to, že se bude vyžadovat jejich dodržení.

Ale hlavně se tomu všemu dalo předejít uvažováním nad reálností takové výše nájmu, kterou nabízel vítěz výběru:

• Tolik peněz za pronájem restaurace na konci světa, kam obyčejní občané Lanškrouna budou chodit první dva měsíce po otevření, aby se podívali, jak to tam vypadá.
• Tolik peněz za pronájem restaurace, která je přístupná pouze z venku a již ne z vnitřní části „víceúčelové“ haly, které by de facto měla sloužit primárně.
• Tolik peněz za pronájem restaurace, které bude samozřejmě primárně „konkurovat“ jakýkoliv stánek s občerstvením v prostorách  samotné „víceúčelové“ haly – návštěvníci se jdou především zabruslit a ne navečeřet – většině stačí čaj či grog a nepotřebují kuřecí plátky plněné broskvemi s rokfórovou omáčkou.
• Tolik peněz za pronájem restaurace, ze které host vlastně ani nevidí na ledovou plochu. Zkuste se vžít třeba do role postaršího občana, který nebruslí. Možná by i vcelku rád šel se svou vnučkou na bruslení. Podívat se, jak se naučila bruslit a bruslí se svými kamarádkami a kamarády. Ale protože sám nebruslí, by bylo optimální, kdyby  po chvilce postávání u mantinelu, mohl vyjít po schodech nahoru, do restaurace, tam si sednout k prosklené stěně a v klidu u kávy či piva sledovat „kruhový rej“ mládeže dole na ledové ploše a sem tam na ni zamávat. Jo, to by bylo ideální. Takhle musí vyběhnout ven před „víceúčelovou“ halu, po „příjemných“ železných roštech (toto oceňují především ženy s podpatky) do patra a už jsem tam. A když bude chtít vnučka povolit tkaničky na bruslích, tak se zase obléci, seběhnout „příjemných“ železných roštech (toto oceňují především ženy s podpatky na drahých kozačkách) a hurá zpět nahoru. Ale dost kritiky – někteří z Vás zajisté oprávněně namítnou – co by ten rejpal za 100 000 000,- (sto miliónů) Kč chtěl. Božka z Moravy (musím ji tímto pozdravit - čau Boži) by řekla: „Néseš ty, kurňa,  ňáké módré?“. Jo, jsem.

Shrnutí – nesmyslná výše nájmu na nesmyslnou restauraci. Uzavírané smlouvy, které se nemusí dodržovat. Které se mění na pochodu dle potřeby. Ne města, ale druhé strany.

Blahopřeji, vrchnosti – dobrý příklad pro všechny, kteří uzavírají smlouvy s městem.

V tichosti proběhla zpráva o odstoupení firmy EUBE od smlouvy o smlouvě budoucí – od koupě pozemků v pivovaru.

Chtělo by se říci – no co, běžná věc. Byla to přece jenom smlouva o smlouvě budoucí. Žádná škoda nevznikla.

Jenom kdyby to však byla pravda. Škoda vznikla.

Ale napřed krátké připomenutí pro ty, kteří se nechtějí vracet k článku „Eube, Eube, z tebe nic nebude aneb slibotechna díl č.1“

• Soukromá firma osloví počátkem roku 2004 město s nabídkou stavby bytů do osobního vlastnictví bez dotací. Má zájem koupit pozemky v pivovaru a před pivovarem. Hurá. Soukromý investor, který zastaví kus těžko prodejných pozemků v pivovaru. Třikrát sláva a ještě jednou hurá. Jen škoda, že nikomu nepřipadá divné, že se chce stavět tolik bytů a není známa cena, za kterou si je budou občané kupovat.
• 23.6.2004 zastupitelstvo projednává záměr EUBE a schválí jej s tím že od podpisu smlouvy bude stavba dokončena do 30 měsíců pod pohrůžkou sankcí. Miluji sankce v podání města – jsou kruté, jsou nemilosrdné a plně hájí zájem města a tím i nás, občanů.
• 8.12.2004 se zastupitelstvo dovídá, že EUBE sice podepsala smlouvu, chce stavět, ale ne všude tam, kde chtělo původně. Žádá o posunutí termínu do 15.2.2005 Zastupitelstvo schvaluje. Tak a je to tady - kus pivovaru je zase neprodaný.
• 16.2.2005 se zastupitelstvo dovídá, že všechno platí, ale EUBE zase potřebuje prodloužit termín. Zastupitelstvo schvaluje prodloužení termínu do 30.4.2005. Asi v EUBE ztratili propisku potřebnou k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí, takže než ji najdou, potřebují ji najít. Ale pořád ze strany EUBE na 100% trvá záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem.
• 13. 4. 2005 se zastupitelstvo zase dovídá, že je vše v pořádku a že všechno platí, ale že nejsou peníze na zálohu a že by nebylo špatné ji celou prominout. Zastupitelé usuzují, že to je přece jenom moc a tak stanovují zálohu na prodej ve výši 25% kupní ceny. Jo, propiska se nenašla, nová bude drahá, potřebujeme na ni peníze a kde je vzít – jedině snížit výši zálohy. Ale pořád z naší strany (my - EUBE) trvá na 100% záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem..
• 21. září 2005 se zastupitelstvo zase dovídá, že je vše v pořádku a že všechno platí, ale že je potřeba rozdělit stavbu bytových jednotek do dvou období, takže se nám to malinko protáhne na dobu až tří let od podpisu.
  Jo, propiska byla hodně drahá, peníze na celou stavbu nejsou, tak potřebujeme celou akci rozdělit  na dvě. Ale pořád z naší strany (my - EUBE) trvá na 100% záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem.
• 09.02.2006 se občané Lanškrouna z městský oficiální stránek dovídají, že je možno si tyto neexistující byty, které budou možná postaveny do 36 měsíců od data podpisu smlouvy mezi městem a EUBE, který jim ovšem není znám, koupit. Ale že je potřeba zaplatit rezervační poplatek ve výši 25 000,- Kč (asi aby mu někdo ten byt nevyfoukl) a v průběhu stavby 15 % zálohu (v průběhu stavby to znamená v takovýchto smlouvách vždy hned).
  Z naší strany (my - EUBE) trvá na 100% záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem.
• 12.6.2006 Rada města Lanškroun projednala oznámení společnosti EUBE a. s., Praha (čj. 13808/2006/PRA ze dne 01.06.2006) o odstoupení uvedené obchodní společnosti od „Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy“ týkající se budoucího odkoupení části pozemku stpč. 867 v k. ú. Lanškroun (bývalé ležácké sklepy) a doporučuje zastupitelstvu města zrušit část c) z usnesení zastupitelstva města č. 48/2004 z 23.06.2004. Rada města ukládá odboru právnímu, přestupků a správy majetku města znovu zveřejnit úmysl města uvedené nemovitosti prodat.
  Z naší strany (my - EUBE) trvá na 100% záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem.
• 21.6.2006 Zastupitelstvo města Lanškroun projednalo oznámení společnosti EUBE a. s., Praha  o odstoupení uvedené obchodní společnosti od „Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy“ týkající se budoucího odkoupení části pozemku st.p.č. 867 v k. ú. Lanškroun (bývalé ležácké sklepy) a rozhodlo zrušit část c) z usnesení zastupitelstva města č. 48/2004 ze dne 23.06.2004. Z naší strany (my - EUBE) trvá na 100% záměr stavět  jak v pivovaru tak před pivovarem. Nebo už netrvá?

Co z toho všeho plyne? No - mohl bych „lacině“ znova shrnovat chyby, omyly apod.

Ale takový já nejsem. Já dám naopak radu všem budoucím investorů, kteří si chtějí dlouhodobě levně „zarezervovat“ pozemek. Nebo třeba i obyčejným občanům, kteří chtějí jen zabránit nějaké stavbě ve svém okolí.

Držte se následujícího postupu a máte vyhráno za rozumný peníz.

Ne, ne – dnes ne – dnes Vám ho neřeknu - až příště.

Dobrou noc.

Roman Krajči

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Možná přišel i kouzelník aneb jak to dopadlo díl.1.
• Možná přijde i kouzelník aneb stručně a jasně.
• Já nic, já muzikant aneb Praveček by měl radost - díl č.3
• Rány, nepřátelé socialismu, spam aneb už je tady zase anketa díl.2.
• Já nic, já muzikant aneb Praveček by měl radost - díl č.2

Bulvár pro pocestné