Bože, jak hluboko jsem klesla aneb VV (velké volby) se blíží díl 4.

Pouze pamětníci hlubokého socialismus si vzpomenou na totožnost první části nadpisu se stejnojmenným italským filmem uváděným stejně jako Emanuela v rámci FFP (pro neznalé – Filmový Festival Pracujících – kdo nepracoval, do kina nesměl). Jednalo se o lehce erotický film, kde mimo jiné hrál i pozdější proslulý protimafiánský a protikorupční policejní komisař Corrado Cattani teda Michele Placido. Proč o tom všem mluvím? Líbí se mi ten titulek. Je půvabný. Asi plně vystihuje obsah ...

... několikaměsíční volební kampaně.

Přesto, že většinu lidí už unavila a zprotivila (včetně mne), udělám na její závěr pár osobních shrnutí. Nebo spíš jednu poznámku a jedno zamyšlení.

Hulvátství jako nová politická norma

Velice mne pobavilo údiv a rozhořčení vedení ČSSD nad fyzickými útoky na jejich představitele. Pro mne nepochopitelný – jak se může někdo divit že dostává fyzicky „přes čuňu“, když toleruje takové veřejné vystupování lidem typu ministra Rátha, ministra Jandáka apod. ? Představitelů vlády a tím i strany, kteří snad již ze zásady urážejí všechny názorové protivníky osobními (ne věcnými) invektivami či rádoby „plebejským“ vystupováním.
Asi nám vedení ČSSD zapomnělo na staré dobré přísloví: „Kdo seje vítr, sklidí bouři“.

 – sociální spravedlnost neexistuje

Všechny strany (nalevo a do jisté míry i napravo) se ve svých volebních programech (skutečně jsem je četl – všechny) ohání termíny sociální stát, sociální společnost, sociální solidarita atd. Dal jsem si tu práci a vyhledal jsem si příslušné výrazy ve slovnících (ještě jednou děkuji všem odpovědným za vhodný dárek k narozeninám). Dostavilo se však zklamání – nikde to nebylo vysvětleno tak, aby to bylo jednoznačné.

Největší problém samozřejmě činí pojem sociální spravedlnost nebo sociálně spravedlivý stát. Definici sociální spravedlnosti jsem nikde nenašel.

Ale při jejím vlastním rozboru jsem dospěl k následujícím závěrům.

Co je to spravedlnost:

Za socialismu jsme v rámci ZDŠ učili následující slovní úlohu.

Dělník A vyrobí za 8 hodin práce 10 výrobků a dostane za to 2000 Kč.

Kolik korun dostane dělník B za 8 hodin práce a 20 výrobků?

Odpověď byla vždy jednoznačná – 4000,- Kč.

Bylo to logické i za socialismu – pracuji 2x usilovněji – dostanu 2x víc.

Je to spravedlivé?

Je.

Co je to sociální:

Sociální znamená v rámci průřezu všemi vrstvami obyvatelstva zohlednění ekonomicky slabších vrstev obyvatelstva na úkor silnějších. Prostě bohatším se vezme a dá se chudším. S tím se dá souhlasit. Není to vykořisťování bohatých. Je to prostě solidarita, která v lidské společnosti (a nejen v ní) existuje od nepaměti. Zohledňuje realitu světa kolem nás - jednou jsi dole, jednou nahoře.

Problémem je, že čím víc se stát pokouší být sociálním (přerozdělovat více a více), tím víc dochází ke zneužívání této jinak chvályhodné myšlenky – vzájemné solidarity.

Každý zajisté zná ze svého okolí spoluobčany, kteří zneužívají sociální dávky prací načerno, zatajováním příjmů, pravidelnými „návraty“ na  úřady práce.

Každý zajisté zná ze svého okolí spoluobčany, kteří se rozhodli už nikdy v životě pořádně nepracovat. V zaměstnáních vydrží přesně tak dlouhou doby, aby měli znova nárok na podporu v nezaměstnanosti.

A to mluvím o těch snesitelnějších variantách.

Nemluvím o sociálně slabých, kteří přídavky na děti a další sociální dávky nechají v hernách a hospodách za trochu toho hazardu, chlastu a cigár.

A mohl bych pokračovat.

Vždy bude existovat výše uvedený druh občanů.

Nikomu z nás se jej nechce podporovat.

Ale náš sociální stát to činí.

Přestože to my, občané, nepovažujeme za správné. Za spravedlivé vůči nám i vůči těm, kteří tu pomoc doopravdy potřebují.

A tím stát přichází o svou základní devizu – o své základní bohatství.

Důvěru nás občanů.

My, řádní poplatníci daní, sociálních a zdravotních pojištění, totiž jaksi ztrácíme chuť svou prací podporovat tento typ „spoluobčanů“. Ale musíme – stát nás k tomu nutí svými zákony. Takže dochází zákonitě k následujícímu postoji některých z nás: „Proč bych měl platit tak velké částky na někoho, kdo nemá zájem o to, aby se postaral sám o sebe – začal pracovat? Proč s tím stát nic nedělá? Přece nejsem blbej, abych tohle dál podporoval ze svých daní. Tak to ne – zkusím to nějak obejít – zatajím příjmy, neoprávněně zvýším náklady apod.“

A v tomto okamžiku nastává zlom ve společnosti. Rodí se šedá ekonomika, rodí se korupce. Neúcta k zákonům se stává, když už ne normou chování, tak alespoň všeobecně tolerovanou realitou. Ztrácí se skutečné sociální cítění.

Slovo sociální (a všechny jeho odvozeniny) se stává pouze jedním ze slov, které ztratilo svůj původní význam - symbol vzájemné pomoci v těžkých dobách.

Stává se symbolem volebních agitek a emotivního vydírání voličů.

Alespoň pro mne to tak určitě je.

I pro Vás?

Roman Krajči

PS.: Zítra se jde volit. Běžte. Já jdu. I když mezi stranami není žádná, ke které bych měl 100% důvěru. Prostě jdu volit pro mne menší zlo – možná i trochu naději na lepší budoucnost pro své děti. A taky – Bůh ví, zda to nejsou třeba poslední svobodné volby. Co víte? Za čtyři roky to může být klidně o něčem jiném. Třeba: „Sociální stát si rozvracet nenecháme!“  Nebo: „Jedna země, jeden národ, jeden vůdce!“

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Jirka ještě jednou - ale s troškou humoru
• Jirko neustupuj, zabraň okrádání nás všech aneb VV (velké volby) se blíží díl.3.
• Jó třešně zrály aneb VV (velké volby) se blíží díl.2.
• Kam nás veze socdemáček aneb VV (velké volby) se blíží díl.1.
• Hádala se duše s tělem aneb peníze nesmrdí díl č.3.

Bulvár pro pocestné