Bůh chraň Lanškroun - komentář k otevřenému dopisu

To, co se stalo na posledním zastupitelstvu, se díky veřejnému dopisu Hynka Brýdla našemu panu starostovi dostane během několika hodin či dní do podvědomí části občanů. Pro ty, které zajímá přesný průběh a okolnosti kterému tomu předcházely, je následující příspěvek z mé klávesnice. Včetně mého osobního vyjádření.

Jak to tedy začalo.

Celému našemu vystoupení na veřejném zasedání zastupitelstva předcházela naše již klasická vzájemná konzultace témat přednesených v rámci dotazů občanů. Celkem jsme měli připraveno přes dvacet otázek k práci zastupitelů či jiných osob, odpovědných za správné fungování města. Celou situaci však změnil mně doručený soukromý e-mail z rána dne 30.11.2005.

Romane,

nevím, jestli mě pochopíš, ale i já měním pod tíhou okolností názory.

Po dojmu ze včerejšího setkání s XY  jsem dnes celou noc nespal. Přemýšlel jsem o tom.

Pro dnešní jednání opustím konfrontační tón a pokusím se zastupitele požádat aby se zamysleli nad problémem drog v Lanškrouně a společně jsme se pokusili hledat možnosti prevence...

Vynechám všechny své otázky, které jsem Ti posílal. Jakoukoliv můžeš použít.

Píšu Ti to předem, abys to nebral jako podraz.

Opravdu mě to dost rozhodilo a beru to vážně.

Tím se nezříkám svého "poslání" pro další jednání ZM, články apod. Jenom dnes prostě nemám na "hádání" náladu a považuji za důležitější něco udělat.

Když se sejdeme před zastupitelstvem, rád Ti řeknu o čem bych chtěl mluvit a vyslechnu si Tvůj názor.

Nezlob se!

Čau

Hynek

Nevím co k předchozímu textu osobního e-mailu dodat. Znám Hynka již dlouho. I když nejsme žádní velcí přátelé (na život a na smrt třeba), vím jedno - Hynka rozhodí málo co. Zlí jazykové tvrdí, že jenom, když mu někdo sáhne na peníze nebo se z něj pokusí udělat hlupáka (tím, že mu sáhne na peníze). Jak vidno, mýlí se. To téma jím zmiňované, je natolik závažné, že jsem i já, uvědoměním si jeho aktuálnosti v Lanškrouně, výrazně omezil svůj počet otázek (na tři)  a zmírnil jejich klasický konfrontační tón.

Ale dále a k věci.

Součástí naší „přípravy“ na zasedání bývá standardně shánění materiálů a podkladů. Vzhledem k takřka nulovému množství informací, oficiálně poskytovaných městem, to není nic snadného.  Shodou okolností se Hynku Brýdlovi dostal do rukou návrh jednotlivých bodů usnesení k projednání, a to včetně jmen občanů, jichž se body týkaly.

Co je v tom za problém? O co vlastně jde?

Vy (stejně jako já), běžní občané, se de facto nemáte možnost seznámit s tím, komu bude za kolik prodána konkrétní parcela, komu bude poskytnuta sleva z ceny, zamítnuta či schválena jakákoliv žádost. Tato informace je totiž utajovaná. Pokud se ovšem nezúčastníte zasedání či nenavštívíte městský úřad. Platí totiž zákon na ochranu osobních údajů, takže z tiskových či internetových sdělení radnice se nedovíte, kdo si vedle Vašeho domu  příkladem cokoliv koupí a následně postaví. Nebo kdo měl slevu na ceně pozemku.

A my jsme v tomto případě měli k dispozici návrh usnesení, kde tyto informace byly uvedeny.

Nikde jsme tento dokument, který obdržel Hynek Brýdl, nezveřejňovali, nepublikovali, pouze jsme ho měli po část jednání zastupitelů v rukou.

Neporušili jsme žádný zákon či vyhlášku.

O přestávce (po čtyřech hodinách jednání zastupitelstva) jsme se šli občerstvit kávou. Své osobní věci jsme si ponechali na místě, kde jsme seděli.

Těsně před skončením přestávky vyšel z jednací síně starosta ing. Martin Košťál. Zamířil na chodbě k naší skupince (p. MVDr. Šilar, p. tajemník , p. Brýdl a já). Se slovy „Víte co to je?“ mi ukázal náš výše zmíněný výtisk návrhů. Po mé zamítavé odpovědi se mne jako správný policajt a vyšetřovatel zeptal ještě jednou: „To je Vaše, pane Krajči?“ Má odpověď ho evidentně zklamala, byť se jednalo o pravdu. Poté se obrátil se stejným dotazem k panu Brýdlovi. Ten mu odpověděl zase podle pravdy. „Ano to je moje“. Na otázku, kde to vzal, odpověděl H.B. jednoduše a stručně: „To Vám, pane starosto, nemusím říkat“. Starosta se slovy: „Mně ne. Mně tedy ne.“ náš výtisk usnesení složil do své kapsy a odešel do jednací místnosti. Samozřejmě nás toto chování starosty zaskočilo. K našemu úplnému překvapení, pak po zahájení další části jednání „obdrželi“ ostatní zastupitelé a vlastně všichni účastníci tohoto jednání, z  úst starosty moralizující přednášku o tom že zabavil p. Brýdlovi tento dokument a o mlčenlivosti, kterou někdo ze zastupitelů porušil. To, že pak nedal Hynkovi možnost se vyjádřit k chování starosty a ani mu neudělil až do konce zasedání slovo, už jenom dokresluje situaci.

Co k tomu říct?

Jsem naštavanej. Jsem tak naštvanej, že bych nejraději použil mnohem výstižnější slova k vylíčení vzteku, který mám. A že sprostá slova umím používat. Ale na tomto webu pokud  možno ne.

Takže slušně.

Je to hrůza. Je to nepředstavitelná ukázka lidské ubohosti.

Starosta, nebo ten, kdo mu dal náš dokument, se zachoval jako obyčejný zloděj.

Zdá se Vám, že přeháním?

Představte si následující situaci, ve které jste Vy. Sedíte sami, Vy osobně (ne já nebo nějakej Brýdl) na veřejném zasedání a máte v ruce dokument, po kterém je komukoliv houby. Je to Váš osobní majetek. A o přestávce, k místu, kde sedíte, přistoupí v době Vaší nepřítomnosti nejvyšší představitel města nebo nějakej jeho poskok a Váš dokument Vám „zabaví“. Ne, nezabaví. On Vám ho totiž ukradne. Už máte taky ten pocit, že nepřeháním, když si tuto situaci představíte? Cože? Nemáte ten pocit? Doopravdy ani trochu? Pokud ani trochu, pak Vám tedy „blahopřeji“. „Hodíte“ se totiž do současného vedení našeho města.

Co k tomu dodat.

Jenom Vám řeknu, jak by měl starosta, a tím myslím skutečného starostu, řešit tuto situaci.

• Zaskočit své neoblíbené kritiky otázkou (pokud soukromý dokument již „zabaví“):  „Hoši, není to Vaše? Nezapomněli jste to tam?“  A velkoryse občanům dokument vrátit, ba co, přímo vnutit.
• Zaskočit své neoblíbené kritiky otázkou (pokud pouze nahlédl do obsahu soukromého dokumentu): „Vážení zastupitelé, Dávám slovo panu Brýdlovi, aby přednesl další bod jednání. Určitě ho ví.“ A tím ukáže, že ví, ale že není hlupák a budou to vědět i všichni přítomní.
• Zaskočit své neoblíbené kritiky připomínkou (pokud pouze nahlédl do obsahu soukromého dokumentu): „Vážení zastupitelé, bylo by dobré, kdyby jste si hlídali své dokumenty, které jste obdrželi, protože jsem zaslechl, že jsou již „předjednány“ občany. A na tom nemáme zájem. Od toho jsme tady my.“ A významnými pohledy a pomrkáváním naznačí vlastníkům dokumentu, že ví, ale že není hlupák a budou to vědět i všichni přítomní.

A tak dál. Zajisté najdete spoustu dalších možností, jak by se správný starosta zachoval jako „chlap s gulama“ (jak by řekl šéf strany našeho starosty).

A zatím jsme svědky trapnosti, lidské ubohosti, někoho, kdo prohlašuje, že bude první starosta Lanškrouna, který bude zvolen dvakrát.

Britové říkají: „Bůh chraň královnu.“

Já říkám: „Bůh chraň Lanškroun.“

I přesto, že jsem ateista.

Roman Krajči

P.S.: Pokud máte pocit, že jsem byl hodně emotivní a osobní  (víc než obvykle) v tomto článku, tak máte pravdu. Byl jsem tam. Zažil jsem to na vlastní oči a uši. Nic podobného jsem nezažil od svých dětských let ze strany některých učitelů. A proto nic na tom, co jsem napsal měnit nebudu. Pravda se na mém webu měnit nebude.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Otevřený dopis - otevřené vyhlášení války
• Veřejné jednání zastupitelů aneb moje oblíbená tragikomedie – díl č.1
• Co dělal pan starosta v minulých dnech? Já to vím. A povím.
• Reakce na článek Pes a Lanškroun
• Pes a Lanškroun. Jde to dohromady?

Bulvár pro pocestné