E.T., autopejsek, … - aneb šuplíčky na vrchnost

Minulé veřejné zasedání zastupitelstva ve mne zanechalo hlubší a dlouhodobější dojem, než jsem čekal. Přemýšlel jsem nad tím proč. A uvědomil jsem si, že tam pan zastupitel Verner přednesl krátký úvod k práci komise pro strategii … .V něm se dotkl tématu důvěry občanů ke svým zastupitelům a politikům obecně. To mne přivedlo k úvahám, kdo a co jsou vlastně „moji“ zastupitelé. Co mají společného? Dají se rozdělit? Nějak zaškatulkovat ? Usoudil jsem, že ano. A učinil tak. Podle toho, jak je, jejich názory a vystupování pozoruji na zastupitelstvu, si je já osobně dělím do několika šuplíčků. Někteří jsou tzv. „E.T“, jiní „autopejsci“, pár jich má poněkud „přerostlé ego“ a pár jich je normálních. Povím Vám, jak se která kategorie projevuje.

Mou nejoblíbenějším šuplíčkem jsou „E.T.“. Určitě znáte ten dojemný velkofilm. Těm svým tak říkám proto, že se, stejně jako filmový hrdina, většinou na veřejném zastupitelstvu tváří, jako že právě přistáli u nás na Zemi, že vůbec nevědí, kde jsou a že vůbec ničemu nerozumí a že vlastně chtějí domů. Taky mi trošku ovšem připomínají lidská miminka. Taková ta roztomilá, co ještě neumí mluvit. Víte, jak vypadají. Koulí očičky ze strany na stranu, většinu času tráví prohlížením vlastních ručiček, stěn, stropu a sem tam se pokusí zaostřit na ostatní. No ale některé jiné zastupitele tohle „roztomilé“ chování někdy poněkud uráží a pak na chudáky E.T. křičí otázky typu: „Vás to nudí ?“ a podobně. A protože takováto vystoupení mne vždy pobaví, jsou E.T. moje jedničky.

Další zábavným šuplíkem jsou „autopejsci“. Víte co to je? To jsou takoví ti plastoví pejci u zadních oken automobilů, kteří umějí jenom kývat  hlavou. Tenhle šuplík zastupitelů je už poněkud aktivnější. Když mluví představitelé jejich stran(y), velice pěkně pokyvují ve smyslu jeho řeči souhlasně a nebo nesouhlasně. Dokáží někdy i samostatně vystoupit. Ale vždy drží stranickou linii. Nikdy neodporují spolustraníkům. Nikdy nemají jiný názor než strana. Na nic neptají. Jak jsem se od jedné ze zastupitelek před časem dozvěděl, je to proto, že na stranické schůzi vždy všechno předjednají, čemu zastupitelé nerozumí - je jim vysvětleno, a tím pádem se nemusí na samotném zasedání zastupitelstva k ničemu vyjadřovat a ani se na nic ptát. Jestli usuzujete, podle stylu chování strany a straníků, že se jedná o stranu komunistickou (KSČM), tak se hluboce mýlíte. Hádejte. Své typy, prosím zveřejňujte v rámci diskuze k tomuto článku. Správně hádající ocením osobně věnovaným poděkováním.

„Přerostlé ego“ jako zastupitel je naopak absolutně nezábavný šuplík. Je to taková ta kategorie místních politiků s nejméně celorepublikovými ambicemi. Ba co. Možná i evropskými. I když by z kritiky, která dopadá sem tam na moji hlavu či kolegy Brýdla, by bylo možno usuzovat, že jsme my dva ti nejchytřejší a nejmoudřejší z celého Lanškrouna, tak je to omyl . „Přerostlá ega“ nás mnohonásobně převyšují. A když k tomu navíc přidají to pravé politické koření – aroganci, ješitnost, sklony k demagogii a povýšenost moci – věřte mi - nic pěkného na pohled ani na poslech. Prostě takoví malí Paroubci a Ratlíci (hrozné jméno na zdrobnění).

A pak ti normální. Normální šuplík. Obyčejném šuplík. Normální zastupitelé. Ač je to k nevíře, máme je taky. Jací jsou? Nejsou neomylní. Přiznají chybu nebo nevědomost. Nedělají ze sebe nejchytřejší. Když něčemu nerozumí, zeptají se. Jejich slovní projev sice není dokonalý, ale kdo z nás dokáže mluvit z patra? Snaží se používat selský rozum místo frází a alibismu.  Někdy jsou emotivnější, ale to já taky. Někdy se cítí dotčení a uráží se (rada z vlastní zkušenosti – lepší pocit než uraženost je chladný vnitřní vztek). A většinou jim vadí stejné věci jako nám, obyčejným občanům. Nedělají „politiku“. Dělají pro nás, co můžou. Na co stačí. Čemu rozumí. A tomuto jejich stylu „vládnutí“ rozumím zase já. A i když mnozí z nich jsou ze stran, které mi nejsou blízké svými „idejemi a republikovou politikou “, nebo jsou na jejich kandidátkách jako nezávislí, vážím si jich. Nejsou to totiž straníci, nejsou to politici – jsou to lidé. Pak teprve zastupitelé. Moji zastupitelé. Vaši zastupitelé. Naši zastupitelé.

Prosím Vás všechny na závěr. Hlavně si nemyslete, na základě předchozích odstavců, že naši zastupitelé jsou nějací tajtrlíci, uličníci, či darebáci nebo třeba nedej bože zloději. Ne, to v žádném případě. Celkově jsou totiž naši zastupitelé čestní. Protože, jak řekl jeden z nich, a doufám že mluvil za všechny – pokud ztratím čest, odstoupím. Z toho usuzuji, že naše zastupitelstvo je to čestné a vlastně široko daleko asi nejčestnější. Protože nikdo z nich neodstoupil. A to nám už vládnou více než tři roky.

Z toho usuzuji, že jsem skutečně v těch nejlepších rukou.

Vy též.

Nevěříte?

Mně nevěříte?

Tak víte co?

Přijďte na příští zastupitelstvo se přesvědčit na vlastní oči.

Bude na Zámku.

Aby se Nás tam vlezlo více.

Nebojte se.

Budu tam taky.

A kdy to bude?

Dovíte se včas z mé pozvánky.

A celkové shrnutí článku: Kdo mu nevěří, ať tam běží a zbytek ať přijde klidně pomaleji.

Roman Krajči Lanškroun

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Kdo to ví, odpoví mi na otázku …
• Proč ?????
• Veřejné jednání zastupitelů aneb moje oblíbená tragikomedie – díl č.2
• Bůh chraň Lanškroun - komentář k otevřenému dopisu
• Otevřený dopis - otevřené vyhlášení války

Bulvár pro pocestné