Proč ?????

Jsem rád. Nenápadně se tento web dostává do podvědomí nejen Lanškrouňáků. Díky Vám, čtenáři. Vzbuzuje ve Vás negativní i pozitivní reakce. Obě reakce jsou v pořádku. Kdyby byly jenom negativní, znamenalo by to, že se ve všem mýlím. Kdyby byly jenom pozitivní, bylo by to s Lanškrounem horší, než si doufám. Současně s různými reakcemi na tento web se objevují i otázky kolem něho a mne. Jsou mi položeny někdy z očí do očí. Jindy, a to většinou, nepřímo prostřednictvím lidí kolem mne. Možná nastal čas na pár z nich odpovědět. Takže jdeme na to.

1. Proč tento web vznikl? Proč to vlastně dělám? Co tím sleduji?

To jsou asi tři nejčastější otázky, které spolu úzce souvisí. Je tomu už více než rok, co jsem se opětovně začal účastnit jako řadový občan veřejných zasedání zastupitelstva. Důvod byl prostý: Chtěl jsem mít informace z první ruky a na to, co chci vědět, se zeptat. Proč mi nestačily oficiální informace? Protože, stejně jako mne, musí každého občana zarazit poněkud svérázné informování o věcech lanškrounských naší radnicí. V periodicích a webech podporovaných radními, se můžeme dočíst o vítězi běhu do vrchu, kdo se narodil, že budeme něco stavět, ale neví se ještě za kolik a kdy, kde byl kdo na výletě atd. Věřím tomu, že tyto články mají své čtenáře. Jsou nenáročné. Jsou spokojené. Jsou milé. Jako dřív. Jako před více než 15 lety. Proč?

Protože se četlo Rudé Právo a nejen v něm články, kolik se urodilo, že všeho bude nadbytek, jenom místy nedostatek, ale jinak se nám daří báječně a komunismus vybudujeme. A to mně rozhodně nestačí. Proto je tento web.

• Vadí mi nedostatečná informovanost ze strany lidí, které Vy i já platíme ze svých daní.
• Vadí mi arogance moci námi volených zástupců.
• Chci být informován o důležitých otázkám života v mém městě, ještě dříve, než je beze mne někdo schválí.
• Chci se vyjadřovat k těmto otázkám života v mém městě, ještě dříve, než je beze mne někdo schválí.
• Chci maximum informací o tom, jak město, ve kterém žiji, hospodaří s mými daněmi.

Problém informační politiky není jen problémem Lanškrouna (a že to problém je). Asi každá radnice či jiný orgán (státní či samosprávný) v této zemi má tendenci lidem říkat jen to, co musí ze zákona. A často si ještě vykládat zákon po svém. Nevím, jestli je to dáno pohodlností úředníků či falešným pocitem moci a alibismu zastupitelů v našem případě. Pro ně všechny platí staré dobré přísloví: „Co oči nevidí, srdce nebolí“. Sice máme zákony, které nám umožňují svobodný přístup k informacím, ale...

Koho by bavilo neustále podávat žádosti o kopii či nahlédnutí do něčeho, co není tajné. A z titulu své „veřejnosti“ ani být nesmí. Touto „úředničinou“ a „zastupitelskou nadřazeností“ nám dávají neustále najevo, že jsme pro ně jen stádo, která má za úkol jedny (úředníky) živit a druhé (zastupitele) volit. Vědí, že nezájem většiny lidí aktivně se účastnit veřejného života, jim v jejich chování nahrává. A těch pár křiklounů, co jsou "veřejní" a navíc se ani nebojí, umlčí jinak. Z toho, co jsem teď napsal, mne trochu jímá hrůza, že to tady už jednou bylo. No to snad ne. Snad se nám ta doba nevrací. Ale zpět k tématu.

Samozřejmě je nabíledni otázka množství dostupných informací. Pochopil bych, kdyby nebyl k dispozici internet, že zveřejnění všeho, co by občany mohlo zajímat, by byl problém. Ale v době, kdy zveřejnění jakékoliv informace na webu je otázkou minut, je jakékoliv tvrzení o nemožnosti či pracnosti jenom prachsprostá výmluva.

A jakákoliv výmluva, že něco nejde, budí následující otázky:

- Copak za tím asi je?

- Kdopak to "něco" zanedbal?

- Kdo to dostal namazáno?

A tyhle otázky jsou v našem malém, hezkém, útulném Lanškrouně, velice populární.

2. Proč nenabízím řešení problémů, o kterých mluvím.

 Máme zastupitelskou demokracii. Každá strana, každé hnutí či občanské sdružení vybralo ty nejlepší z nás (nebo z nich) do zastupitelstva. Jsou tedy naše elita. Já jsem jenom hloupej účetní (i když jeden zastupitel na městských stránkách o mně mluvil jinak - lépe). Přece jim tedy nebudu radit. Vždyť o to určitě ani nestojí. Oni sami chtěli a doufám, že někteří i nadále chtějí, pro nás - občany - spravovat věci veřejné co nejlépe. Za nás. Tak ať si tedy namáhají mozkové závity. A pokud mají pocit, že by bylo dobré se zeptat, jen ať se nás - občanů - zeptají. Co že to vlastně chceme či nechceme? Možnosti k tomu mají.

3. Co z předešlých odpovědí neplyne jako odpovědi na další otázky?

Nemám ambice stát se starostou. Práce, kterou dělám, mne vcelku baví a živí.

Nemám ani touhu se stát zastupitelem. Raději budu ležet na lehátku v bazéně, kouřit dýmku a nadávat na rogalisty, že mi létají nad hlavou a ruší mne od odpočinku.

Nechci se handrkovat na schůzích a odpovídat na dotazy občanů.

Nechci dělat ani tyto internetové stránky. Raději se budu věnovat rodině, koníčkům, přátelům.

Ale dokud se budou „ti nahoře“ ke mně chovat jako dosud, budu dál psát, dál schůzovat, dál veřejně vystupovat, dál dělat prostě všechno pro to, aby byl Lanškroun (a nejen on) lepší. Aby to v něm šlapalo "po mém". A doufám, že i "po Vašem".

Roman Krajči

P.S. Sakra, ten předešlý text, to je ale snůška „hlubokých myšlenek“. Nebojte se, končím s filozofováním a pátráním po niterních pohnutkách mých skutků. V příštím článku to zase rozjedu jako dřív. Kohopak zase namíchnu? Už to vím. Bude to …… . Neřeknu. Prostě musíte počkat.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Veřejné jednání zastupitelů aneb moje oblíbená tragikomedie – díl č.2
• Bůh chraň Lanškroun - komentář k otevřenému dopisu
• Otevřený dopis - otevřené vyhlášení války
• Veřejné jednání zastupitelů aneb moje oblíbená tragikomedie – díl č.1
• Co dělal pan starosta v minulých dnech? Já to vím. A povím.

Bulvár pro pocestné