Kokeš – spása či pohroma Lanškrouna? Díl č.1

Konečně se dostávám k realizaci svého dlouhodobému záměru. Velkému povídání o vývoji architektury v tomto městě a především k práci našeho městského architekta. Na úvod Vám předkládám jeho neupravený rozhovor z let přímo dávných, kde pouze zdůrazňuji některá slova, za účelem jejich budoucího rozboru v nějakém dalším článku. Čtěte pozorně a představujte si současně realitu.

16.03.2002 - EVA MALÍNKOVÁ - str. 03

Architekt: Přišel jsem s něčím jiným

Žádná větší stavba v Lanškrouně se neobejde bez konzultací s architektem Přemyslem Kokešem

Architekt Přemysl Kokeš, autor vítězného návrhu na rekonstrukci Jiráskova náměstí v Lanškrouně, by se případné nabídce na funkci městského architekta nebránil. Do Lanškrouna se však zatím stěhovat nechce.

Lanškroun - Architekt Přemysl Kokeš se zapsal do povědomí lanškrounských lidí coby tvůrce studie na obnovu Jiráskova náměstí. Přestože jeho pojetí odpůrci vytýkali mnohé, nakonec uspěl. A nejen to. Zdá se, že uspěl natolik, že žádná větší stavba ve městě se neobejde bez jeho konzultace. Zatím žije v Praze, do Lanškrouna se nehodlá stěhovat ani v případě, že by se stal městským architektem. "Mé plány v Lanškrouně závisí na vedení města a zdá se, že jsem tam našel lidi, s kterými si rozumím," říká pětadvacetiletý Přemysl Kokeš.

Chcete zůstat v Praze a přitom řídit výstavbu města Lanškroun. To není možné zvládnout...

Zatím nejsem městským architektem, i když existuje usnesení zastupitelstva, že větší stavební akce budou se mnou konzultovat. Pokud mně místo nabídnou, přijmu ho. Nechci bydlet v Praze, ale ani v Lanškrouně, ztratil bych nadhled, který architekt potřebuje. Kde se nakonec usadím, není ještě jisté, zřejmě někde poblíž. Zatím dojíždím z Prahy, když je potřeba, a stíhám to. Rád bych časem ve městě zřídil poradnu pro lidi, kam mohou přijít konzultovat stavbu, poradit se, získat informace. Městský architekt je funkce placená z jejich daní a měla by jim sloužit.

Jak se dostal architekt původem z Beskyd, studující v Praze, do Lanškrouna?

Nejspíše náhodou. Jako student jsem dělal návrh na proluku na lanškrounském náměstí, kde chybí dům. Z čtyř podaných návrhů jsem vyšel jako nejlepší a jeden z radních mě vzápětí oslovil, že je potřeba strašně rychle vyprodukovat nějaké náměstí, že to spěchá a budou na to ještě peníze od sponzorů. Tak jsem to zkusil.

Mluvíte o Jiráskově náměstí, v té době již ale město jeden návrh mělo?

Přišel jsem s něčím úplně jiným a ne všichni to přijali s důvěrou. Při vší skromnosti si myslím, že se to povedlo. Návrh se líbil a nakonec vyhrál i u zastupitelů města. Určitě mě podezírali někteří z různých "tlačenek" a chápu to. Najednou přijede architekt z Prahy a začne jim vykládat, jak by to měli dělat.

O vaší představě se mluvilo jako o "kontranávrhu", to bylo tak odlišné?

Úplně. Způsobem myšlení, koncepcí, vším. Ani zástupce firmy AVX, který obnovu náměstí sponzoruje, nebyl příliš nadšený. Vyčítali mi například málo zeleně. Město je ucelená struktura. Není možné kusy trávníku dát na plochu, kde parkují auta. Tomu já říkám panelákizmus. Postavíme barák a mezi to dáme kusy trávníku, aby to bylo zelené. Nakonec lidé stejně chodí přes trávu a vyšlapají ji do bláta. Nepředkládal jsem však jediný návrh. Bral jsem město jako celek. Lanškroun je celý posazený do přírody, není to žádné velké město. Nepotřebuje mít infiltrované zelené plochy do centra, tím spíše do historického centra.

Náměstí tedy bude kamenné?

Snažil jsem se vytvořit protiklad sousednímu velkému náměstí, které je velmi rušné, je dopravní tepnou. Naproti tomu Jiráskovo bude také kamenné, ale bude působit jako klidová zóna s kašnou, s lavičkami. Místo, kde se lidé setkávají. Jsou tam samozřejmě stromy, tedy také zeleň. Zeleň není jen trávník. Současná "zelená lobby", známá z programů regenerace sídlišť, mě netáhne. Ze souvislostí vytržené aplikování zelených ploch a prolézaček pro děti je jen taková náplast na sídliště.

Co cena rekonstrukce náměstí, její výše je hodně diskutována?

Obnova povrchu náměstí by stála deset miliónů. Protože však je nutná i oprava podzemních sítí, cena se přiblíží patnácti miliónům. Ale s tím, že třeba dalších dvacet let nebude nutné na náměstí kopat. Ozývají se hlasy, že AVX mělo přispět na polovinu náměstí, ale přispěje na třetinu, a že oprava dolního náměstí přišla na méně peněz. Je to všechno pravda. Výše příspěvku od firmy AVX byla daná a neměla nic společného s tím, jestli to bude stačit na polovinu, třetinu nebo desetinu.

Náměstí však není jediné. V Lanškrouně se ozývá hodně kritických hlasů, chybí kluziště, chybí koupaliště, chybí sportovní hala.

Spory, zda kluziště, nebo koupaliště jdou trochu mimo mě. I když se to lanškrounským nebude třeba líbit, než koupaliště v tak vysoko položeném městě, to raději krytý bazén nebo spíše vyčistit rybníky a nechat koupání přírodního rázu. Zajímám se nyní spíše o areál bývalého pivovaru.

Bude se v Lanškrouně znovu vařit pivo?

To je jiný plán. Objevil se americký podnikatel, který chce zprovoznit pivovar. Do konce dubna, tuším, má městu přeložit marketingovou studii. Osobně té vizi příliš nevěřím, ale to je jen můj názor. Mám představu jinou. Urbanismus areálu pivovaru a podměstí, takový oblouk okolo historického jádra města. Vznikly by čtyři nové uličky a dvě nová náměstí, park, který by doplňoval právě historické centrum. Zkrachovalý pivovar je uprostřed města, technologie tam z poloviny chybí, celkově je v hrozném stavu a stojí uprostřed města. Co na něm láká amerického podnikatele, nebudu komentovat, pro mě je však hrozná představa, že uprostřed města bude průmysl, byť lehký. Ve stejném prostoru navrhuji v podstatě náměstí, na náklady města odstranit nevyhovující stavby a volné parcely nabídnout konkrétním zájemcům k odprodeji. O některých zájemcích vím už dnes. Záleží na radních, musí zvážit, jak hodně jsou jednotlivé alternativy pro město ekonomicky výhodné, či nevýhodné.

Lidé dnes nemají příliš velkou důvěru v architekty, to jistě potvrdíte ?

Když potkám architekta, kterého neznám například z odborné literatury, přiznám se, že mám strach. Chápu, že laici, potencionální zákazníci, jsou na tom ještě hůře. Dominantní, strojově vyráběné barevné domečky, které se vyrábějí jako auta, bez znalosti vývoje či prostředí, to nemůže fungovat. Kdysi stavěli bez plánů a bez výkresů a domy na vesnici postavené mají přesto logiku, vycházejí z citu a tradice. My se snažíme normou nahradit tradici. Stejně tak by dnešním supermoderním barevným hrůzám slušelo více skromnosti, strohosti a pokory. Nemyslím tím uniformní nudu, ale větší soulad s historií a rázem krajiny.

To je ale chyba architektů a tak těžko získají důvěru…

Asi ano. Já proti tomu dělám, co mohu. Ze socialismu známe programy bytové výstavby, byly téměř politický nástrojem a dodnes někde přetrvávají. Architektura není technický obor, je výtvarný. Do statiky nikdo z klientů mluvit nebude, protože ví, že tomu nerozumí. Otázka pojetí a představy, do toho chce mluvit každý, každý si myslí, že má vkus. Často to však není pravda. Ten člověk si ale architekta platí a bude tam bydlet. Těžko mně někdo bude přikazovat, co si mám postavit. Každá stavba přetváří krajinu, města jsou, jak někdy říkám, zhoubným nádorem krajiny, který se neustále rozšiřuje. To je vidět na Praze, ale i třeba na Lanškrouně nebo Ústí nad Orlicí. Jako architekt nikomu nic nakazovat nebudu, budu pouze radit a přesvědčovat. Mít architekta neznamená mít hodně peněz, není to nakonec vůbec nákladná záležitost. Jeden z důvodů, proč lidé architektům nevěří je, že jsou podle nich drazí. Pokud si najde dobrého architekta a chce laciný dům - o co lepší a třeba dražší architekt, o to levnější dům. Nehledě na to, že pak bude žít v lepším prostředí ušitém jemu samotnému na míru a bude mít originál, ne sériovou a strojovou výrobu.

Jak poznám dobrého architekta?

Podle výsledků, co postavil, co dokázal. Na co se ptá, co chce o vás vědět. Jaké máte záliby, kde pracujete, kolik dětí plánujete. Nejen kolik máte na dům peněz. Bude s vámi vést několikahodinové konzultace. Když půjdete k lékaři a on vám řekne, že vám vezmou slepé střevo, také mu nebudete tvrdit, aby vám raději vzal slezinu. Lékař nese ovšem také zodpovědnost. Stejně tak architekt musí doporučit, poradit a také nese svoji kůži na trh. Je to jeho dílo, které mu buď přiláká, nebo odláká další klienty. Zkrátka každý je talentovaný někde jinde, v jiné oblasti. To, čemu nerozumí, by měl přenechat odborníkům.

Chcete pracovat i jako městský architekt, jak může zasáhnout do staveb soukromých investorů?

Základním problémem je urbanismus, tedy výstavba celého města nebo vesnice a jeho další vývoj. Nemůžeme nikoho nutit, aby stavěl, co sám nechce. Můžeme lidem ukazovat, nabízet alternativu. Cukrkandlové domečky jim ukazuje kdejaký populistický časopis včetně reklam na stavební spoření. Současná architektura, která dokáže spolupracovat se sociology, s historiky, stojí mimo zájem médií obecně, a tím pádem se k lidem nedostane. Když nemám možnost výběru a když mně napíšou, že takhle vypadá Dům roku, postavím si dům s plastovými trpaslíky. K našim úkolům patří právě nabídka možností, variant, ale zároveň musíme vysvětlovat, proč tohle není dobré a že někdy méně znamená více.

ARCHITEKT PŘEMYSL KOKEŠ. "Lékař nese zodpovědnost. Stejně tak architekt musí doporučit, poradit a také nese svoji kůži na trh. Je to jeho dílo, které mu buď přiláká, nebo odláká další klienty.

Zdroj: MF Dnes

Je to zvláštní, že? Nevím. Pořád nad tímto rozhovorem přemýšlím. Snažím se dobrat, kam tedy vlastně Lanškroun architektonicky (pod vedením p. a. Přemysla Kokeše a našich zastupitelů) směruje. Vždy se mi však objevuje více nových otázek než odpovědí. Takže příště.

Krajči Roman

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Pivovar - další "skokanské můstky - Titanik" nebo něco horšího?

Bulvár pro pocestné