Zimní stadion či víceúčelová hala aneb copak nám to stojí na Střelnici

Pravděpodobně každý z lanškrouňáků ví, kde je nové kluziště. Všichni, kteří si chtějí jít zabruslit i v době, kdy není led na rybníku, ho dobře znají nejen z vnějšku, ale i zevnitř. Pokud bychom tedy mluvili pouze o zimním stadionu, je vše v pořádku. Zimní stadion po počátečních problémech funguje a plní svůj účel. Jak, to je na posouzení jeho uživatelů. Pokud si ovšem nepoložíme základní otázku:

Co nám to vlastně v lokalitě Střelnic stojí za halu?

Pokud se podíváme na internetové stránky provozovatele, městské organizace Technické služby Lanškroun, dovídáme se že provozují zimní stadion ( www.tslan.cz\hala\h_podoba.htm ). Celkem by to i odpovídalo původnímu proklamovanému záměru, postavit v Lanškrouně nový zimní stadion.

Pokud budeme pátrat jinde, zjistíme třeba na stránkách města Lanškroun, které je vlastníkem haly, že se téměř výhradně mluví o víceúčelové sportovní hale B. Modrého.

Takže máme zimní stadion nebo víceúčelovou halu ?

Kvůli této otázce se musíme vrátit zpátky do minulosti.

O nevyhovujícím technickém stavu původního kluziště není sporu. Občanům Lanškrouna byla tehdy předložena varianta nového zimního stadionu, která umožňovala podle finančních možností města jeho postupné dobudování. V době, kdy tato verze zimního střediska byla občanům již známa, proběhla petiční akce ze strany hokejistů o podporu výstavby nového sportoviště. I já jsem ji s chutí podpořil svým podpisem. Systém postupného budování sportoviště, umístění v příjemném dosahu (na původním místě) ze všech konců Lanškrouna, blízké parkoviště – to všechno nahrávalo podpoře obyvatel.

Jenže se něco zvrtlo.

Asi vzrostl v našich tehdejších zastupitelích pocit potřeby udělat něco velkého pro občany Lanškrounska. Nebo si postavit pomník? Nevím.

V každém případě se účelově krátkodobě vybudila představivost občanů zaměřená na komplex slučující lední hokej s lehkoatletickým stadionem s odkazem na hokejovou a atletickou minulost Lanškrouna. Co bylo ve skutečnosti za představou sportovní části Lanškrouna tam kde, je nevím. Že by pocit malosti ?:

„Nemáme krytý bazén (když nepočítám „brouzdaliště“ na Dobrovského škole), venkovní koupání je „čistý“ rybník – takto s tím? Postavíme atletický stadion – ten nemá hned tak někdo, a nejlépe hned vedle „víceúčelové“ haly. Tak aspoň zdůvodníme, proč je tam, kde je – na původním místě bychom ji nepostavili.“

A tak asi vznikl tento projekt.

Co vlastně bylo u projekční společnosti PPP objednáno, zůstává tajemstvím. Nikde se nemluví o tom, jak zněla objednávka, a nikde se o tom ani nepíše. Proč? Protože to zavání problémem:

Pokud totiž byla objednána víceúčelová hala s jasným zadáním multifunkčnosti (sport, kultura, …), projekční kancelář by měla do koruny vrátit peníze za projekt, který v žádném případě nesplňuje zadání.

A pokud byl objednán zimní stadion bez jasného zadání multifunkčnosti (sport, kultura,…), někdo nám z radnice selhal, a to selhání je za desítky milionů.

Celé toto nejasné zadání se promítlo do dalších chyb.

Kdyby bylo toto město sídlem nějakého filantropa či bydlištěm poslance nebo senátora, chápal bych finanční rozmach vedení města v této investici. Ale bez potvrzených dotací se pustit do projektu za 100 000 000 Kč je podle mého soudu investiční diletantství nejvyššího stupně. Co bylo a je na tomto „investičním paskvilu“ nejsměšnější, to jsou pokusy obdržet dotace a to i zpětně. Myslím si, že si spousta lidí na příslušném ministerstvu minimálně poklepávala na čelo:

„Bezvýznamné městečko z východu Čech si postaví stadion. Skočí na špek slibotechnám na dotační peníze, nic nedostane, a teď to chce aspoň trochu zachránit jednáním přímo na ministerstvu. Na ministerstvu, kde vládnou socialisté, chce peníze odéesácký starosta. Cha, cha, cha. Bez podpory a předjednání poslanců či aspoň senátorů. Cha, cha, cha.“

Při psaní tohoto odstavce se doopravdy usmívám. Představuji si úředníky ministerstva, jak se válí smíchy, když se dozvěděli, jak si to lanškrounští představitelé představovali.

Tvrdit občanům, že přemístěním kluziště a prodejem pozemku původního, město  vydělá další potřebné peníze, to byla další nehorázná polopravda, ve které si město libuje. Souhlasím s tím, že prodejem se vydělalo:

–                         ale ne tolik, aby to vůbec pokrylo inženýrské sítě pro přemístěnou halu. Inženýrské sítě, které pro původní projekt byly de facto na místě.

–                         ale ne tolik, aby se tím pokryla zároveň výstavba parkoviště u haly. Parkoviště, kterých bylo v okolí původního stadionu dostatek.

–                         ale ne tolik, aby se tím zdůvodňovalo mimo jiné i propojení na budoucí atletický stadion, (který je svým dokončením doufám v daleké budoucnosti) a na budoucí úspory.

O výběrovém řízení a jeho finančním výsledku – snad ani raději nemluvit. A nebo ano. Vyhraje to firma „ ne s nejnižší cenou ale se zkušenostmi“. A protože ta vítězná firma „nestíhá“, provádí stavbu ve skutečnosti ta nejlevnější firma. Důležité ovšem je dělat, že to nikdo nevidí. Že, dámy a páni ze zastupitelstva. Protože kdyby si toho někdo všiml, mohl by si někdo myslet, že někdo z někoho udělal hlupáka. Jak?

Zkuste si představit následující fiktivní rozhovor dvou fiktivních pracovníků dvou fiktivních stavebních firem:

„Čau Karle!“

„Čau Franto!“

„Taky půjdete do toho zimáku v tom, jak se to jmenuje, v Lanškrouně?

            „Asi taky“

 

„Ty, hele, my bychom to měli vyhrát, ale fakt nestíháme. Co kdybychom to vyhráli spolu?“

„Chceš to udělat jako vždycky? My se přihlásíme do konkurzu taky, budeme levnější, vy dražší ale se zkušenostmi. Vy vyhrajete, my postavíme, a o rozdíl se podělíme “

„No jasně, je to čisté, nikdo nic nemůže ani zpětně. Žádnej kartel, žádná nekalá soutěž.“

„Jo jasný, vždyť to znám. Tak o kolik uděláme rozdíl ?“

„Myslím si, že 10 bobanů je akorát. Je to míň než 10 % rozpočtu, takže to je reálné.“

 „Na férovku?“

„Jasně – my pět, vy pět“

„Ale stavíme většinu my, jasný jo?“

„Jo, není co řešit“

 „ Tak čau“

„ Jo, čau“

„ A ještě něco“

„ No?“

1.  „ Udělejte jim tam nějakej pomník toho Bóži zadarmo, ať mají radost “

„Nestačila by plaketa?“

            „ Jasně, ne moc drahého ať to moc nestojí.“

Že je tento rozhovor nereálný? Že to takhle nikdy nebylo? Možné to je. Aspoň doufám.

Takže to všechno shrnu - co nám tohle amatérské investování přineslo za klady a zápory.

Pro:

1.       přes počáteční problémy funkční zimní stadion a v létě možnost in-line bruslení

2.       další restaurace v Lanškrouně – trochu z ruky, ale přece.

3.       pamětní deska ing. Bohumila Modrého, kterou nám „zadarmo“ udělal Metrostav a.s.

4.       dobrý pocit pana architekta Mgr. P. Kokeše – jemu se hala velice líbí a mně se zase líbí, jak děkuje ve svém hodnocení toho architektonického a funkčního skvostu na webových stránkách zimního stadionu všem odpovědným: „ … především vedení města, lanškrounským hokejistům a projekční společnosti PPP zvláště pak Ing. Holancové, hlavní inženýrce projektu.“

Proti:

1.       vzhledem k neschopnosti vedení města zajistit dotace, pravděpodobně nejdražší kluziště v České republice. I když debata na veřejném zastupitelstvu, kdo za to může, patří vždy mezi mé oblíbené vzpomínky. Ale za ty vyhozené peníze ta debata rozhodně nestojí.

2.       další neznámou zadluženost města na neznámou dobu za neznámé úroky. Standardní stav informovanosti, občany to určitě nezajímá.

3.       provoz haly je další „černou díru“ na peníze – vzhledem k možnostem využití - není to a nebude levná záležitost. Mám pocit, že se bruslení stalo nejdražším sportem v Lanškrouně námi podporovaným z našich peněz. Zároveň jsem zvědavý, zda se příslušné organizaci (TS Lanškroun) podařilo oddělit své finanční toky od toků na zimáku. Budou k dispozici výsledky hospodaření této haly? Budou k dispozici výsledky jednotlivých „víceúčelových“ akcí (hudebních vystoupení) z hlediska příjmů a výdajů? Budu rozumný a odpovím si hned sám – nebudou. Město zveřejňuje pouze se kladné ukazatele.

4.       pochybná „víceúčelovost“ haly.

Hudební produkce zde uskutečněné prokázaly vzhledem k akustice nevhodnost těchto prostor pro kulturní potřeby. Jako poslední šanci pro zlepšení reputace vidím vystoupení Michala Davida, jehož zvukař prý dokáže s bravurou ozvučit  plechovou kadibudku. Tak uvidíme. Teda uslyšíme.

In-line hokej musel být doinvestován za nemalé peníze – povrch nebyl započítán v původním projektu

5.       vzdálenost pro bruslení škol v rámci vyučování se hodně prodloužila – dojít ze „smetanky“ či jiné školy není žádná desetiminutovka. Než tedy děti dojdou na stadion přes celé město, zašněrují si brusle, rozšněrují  si brusle, a dojdou na zpět do školy, už začíná další výuka. Ale určitě si aspoň chvíli bruslí.

6.       a spousty dalších drobností jako je příkladem nižší nájem za restauraci – restaurace nenesla dle představ pronajímatele, tak zastupitelé snížili nájem. Co na tom, že se tím postavilo celé výběrové řízení na hlavu. Živě si dokáži představit tutéž situaci v soukromém sektoru – pronajímatel by si určitě „hrál na charitu“ a nájemci by ochotně snížil nájem. Znám hodně pronajímatelů, ale z nich má „sociální cítění“ málokterý (tak možná 2% ze všech). A argumentace, že i snížený nájem je vyšší než další nabídka ve výběrovém řízení je pořád pouhým okecáváním obcházení etiky na radnici. Výběrové řízení a výsledky z něj vzešlé by měly být závazné a neměnné. Ale to je už jiný článek o jiných věcech.

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Ještě jednou 28. říjen - jiný pohled na jinou věc
• 28. říjen trochu jinak
• Parlament a vláda očekává pomoc od zastupitelů města Lanškrouna
• Cenzura na radnici? Půl pravdy je taky pravda? Manipulace mocí?

Bulvár pro pocestné