Parlament a vláda očekává pomoc od zastupitelů města Lanškrouna

Právě dnes jsem obdržel od nejmenovaného, vysoce postaveného, zdroje informaci, že v parlamentu a dokonce i ve vládě očekávají nástup nových sil a netradičních myšlenek – některých zastupitelů města Lanškrouna. Nevěřil jsem tomu, ale dostal jsem vysvětlení, které mne více než uspokojilo. Ano, tohle by mohla být pravda.

Takže – „vo co de“?

Několik poslanců (a to nejen opozičních, ale i vládních) sleduje dění na lanškrounské radnici a v jeho zastupitelstvu. Považují je za velice přínosné, protože stejně jako ve velkém parlamentu se i v malém parlamentu – zastupitelstvu - řeší stejné problémy. Jedním z velkých problémů velkého parlamentu je „úklid“ průšvihů, afér a dalších věcí, které se dostaly na veřejnost. A v Lanškrouně, někteří zastupitelé, nalezli řešení. Našim poslancům se tak líbí následující systém řešení problémů - který překonává i ten jejich – že by chtěli mít jeho autory mezi sebou – tam totiž patří.

Obecný postup řešení problémů v L.A. :

1. To, co nechceme ventilovat na veřejnosti – protože by z toho mohl vzniknout problém - rozdělíme skrytě příkladem na půlky – tedy na 2 poloviny možného budoucího problému. Budeme pak řešit – samozřejmě skrytě - pouze polovinu budoucího problému a doufat, že druhá polovina zůstane též skryta. A ruku na srdce, polovina problému už není vlastně problém. Takže z toho plyne, že žádný problém nemáme.

2. Pokud by přesto problém mohl vzniknout – v žádném případě mu žádným opatřením nebudeme předcházet. Co kdybychom vzniku problému náhodou napomohli.

3. Pokud problém přesto vznikne – v žádném případě ho nebudeme řešit okamžitě, ale budeme dělat – aspoň chvilku – že žádný není. Co kdybychom problém prohloubili či snad až zviditelnili.

4. Pokud se problém dostane až k lidem, kteří by to mohli říci jiným lidem, kteří by z něho mohli udělat skutečný - celý - problém, ihned začneme cokoliv dělat. Jedno co, ale aspoň něco. Pak to vypadá, že se ho nějakým způsobem pokoušíme řešit.

5. Pokud se problém skutečně „prolátne“ – dostane na veřejnost, veřejně pokáráme jediného viníka. V žádném případě nemůžeme hledat více viníků, protože nikdy neexistuje více viníků. Protože co kdyby existoval další viník, který by nechtěl třeba tu vinu nést a začal by mluvit o problémech, o kterých zatím nikdo neví, ale kdyby se o nich někdo dozvěděl, mohl by z nich udělat skutečné problémy. To v žádném případě nechceme.

6. Viníka netrestáme, pouze lehce káráme. Co kdyby se chtěl zachovat jako ten neexistující další viník. To v žádném případě nechceme. Přece nemáme chuť řešit další problémy.

7. Nakonec viníka pochválíme za něco jiného, nejlépe za něco, co má konec konců v popisu práce. Chválu podáme tak, aby to vypadalo, že to jeho náplň práce vlastně není.

8. Pozor !!!! Závěrečná rada :

V žádném případě nevyvozujme na veřejnosti z problému závěry, nedej bože doporučení, jak problémům předcházet. To by nás pak nutilo do budoucna skutečně problémů předcházet. A to přece nechceme, protože když budeme ve skutečnosti postupovat podle bodu 1, nemůže vlastně žádný problém vzniknout. Protože polovina problému není už problém... .

Nejmenovaný zdroj mi princip řešení aférek uvedl na hypotetickém příkladu – pohádce, která se samozřejmě nikdy a nikde nestala, protože to je přece jen pohádka.

Takže tiše, milé děti.

Pohádka začíná.

Bylo, nebylo.

Za devatero horami a devatero řekami je malé obyčejné městečko.

V tomto malém městečku v Čechách mají dlouhodobě neudržované veřejné koupaliště, které vlastně není koupalištěm, ale rybníkem.

Ten nepatří do majetku města. A protože rybáři nemají rádi koupající se, tak ho moc nečistí. Naopak, sem tam na jaře ryby ve svém rybníku přikrmí hnojem. Ale to je jiná pohádka.Takže zpět.

Okolní pozemky jsou v majetku města.

Na břehu rybníka stojí restaurace, též v majetku města, která je pronajmuta soukromé společnosti.

Jednoho rána se nájemce restaurace probouzí, kochá se pohledem na zamlžený rybník a uvědomí si, že by to chtělo zatraktivnit okolí restaurace – aby mu tam chodilo více lidí.

Zároveň si pokládá otázku a protože není hloupý, hned si na ni odpovídá: „Bylo by správné, kdybych tu úpravu okolí financoval sám, když mi ty pozemky nepatří ? Ne, to by určitě nebylo správné. Ať taky platí ten, komu ty pozemky patří.“

A aby majiteli pozemků – městu - ušetřil práci, vypracuje něco jako rozpočet na opravu a úpravu toho okolí.

Pak si vezme raneček buchet, sedne do černého automobilu a odveze ho na městský úřad.

Tam se celkem líbí, ale problém je ta cena za úpravu a opravu. Je to kolem 400 000,- Kč.

A takovou částku už musí schvalovat zastupitelstvo. Tím pádem by se o tom mohli dozvědět občané Lanškrouna a někteří by mohli začít přemýšlet o výši podílu na opravách nájemce restaurace a nebo jestli nejsou ty rozpočtované práce předražené atd.

A co kdyby to tím pádem zastupitelstvo neschválilo. Nebo to nějak jinak upravilo.

V tomto okamžiku se objeví tzv. MYŠLENKA.

Když se řekne, že se nebudou dělat všechny práce, ale jenom do 200 000,- Kč, tak už to nebude schvalovat zastupitelstvo, ale jenom rada a tam je to v pohodě.

Takže to tak udělají.

Opravy a úpravy běží, samozřejmě přes jaro a léto, aby na ty plochy určené rekreantům nechodilo moc lidí. Všichni jsou spokojení.

Ale, co se nestane !

V tomto okamžiku se objeví tzv. PROBLÉM

Nějak se stalo, že odpovědný pracovník za tyto opravy a úpravy, dle svých slov, trochu podcenil dozor nad financováním oprav. No prostě – trošku – o pár set tisíc –překročil původní rozpočet schválený radou města. Faktury za opravy chodily, platily se – jenom jich bylo trošku víc.

Co teď s tím?

V tomto okamžiku se objeví znovu tzv. MYŠLENKA.

Prostě se s tímto problémem půjde do zastupitelstva. Odpovědný pracovník si nasype trošku popel na hlavu – přizná, že to podcenil. Ostatním zastupitelů členové rady vysvětlí, že to všechno je vlastně v zájmu občanů a vůbec – ten pan pracovník – je jinak velice šikovný, sehnal dotaci na něco jiného a tak o tom prostě už nebudeme mluvit.

Především nebudeme mluvit o tom

• jak zabránit opakování této nemilé situace s obcházením zastupitelstva – rada přece ostatní zastupitele obejít nechtěla

• jak zabránit podivným systémům stanovování výše a provádění rozpočtu

• jak zabránit následnému možnému „nevýběru“ (teda hodně divnému výběru) dodavatele oprav a úprav

• jak zabránit další spoustě dalších souvisejících maličkostí – kontrole stavebního dozoru, atd.

A pohádky je konec

A kdo nevěří, ať tam běží.

Takže zavřít očička a do hajan.

Dobrou noc děti.

Ať se Vám něco pěkného zdá.

Třeba o tom, jak utrácíte 400 000,- korun a nikdo o tom pořádně nic neví.

Váš pohádkový dědeček

Doufám, že jste mi z předchozích řádků nevěřili ani slovo. Znovu opakuji, že všechno to byla jenom taková krátká lanškrounská pohádka.

Ale tak se mi líbí, že se jednou k tomuto tématu vrátím, z toho pravého – finančního – pohledu na problém. Ale to už bude jiná pohádka.

Roman Krajči

Více článků k tématu aneb Kam dál?

• Cenzura na radnici? Půl pravdy je taky pravda? Manipulace mocí?

Bulvár pro pocestné